2.: Můžu?!
2. 3. 2010
„Daisuke, měl bys vstávat.“
„Ještě chvíli!“
…
„Daisuke, hni sebou!“
„Jo jo, už vstávam.“
…
„Daisuke, dělej!“
„Vždyť už vstávám!“
…
„Daisuke! Hni tim svým pozadím a koukej vstát! Za půl hodiny ti začíná akademie.“
„Mě vzbudí táta.“
„Ten už je v práci.“
„Ale ne, já myslim tátu.“
„Je na misi.“
„Cože? Od kdy? Do kdy? Kde?“ v tu chvíli byl malý nezbeda na nohou.
„Je na misi Od včerejška, za týden by se měl vrátit. Šel do Písečný, za strejdou Kazekagem,“ ani jeden z nich pořádně nevěděli, od kud ho rodiče znaj. Pro ně to vždycky byl prstě strejda Kazekage.
„A to mi to nikdy nemohl říct?“ klučina se dopotácel do koupelny a cestou si protíral zalepené oči.
„Já myslela, že to víš,“ pokrčila rameny blondýnka. Ani jednomu z nich nevadilo, že svou debatu vedou skrz celý dům.
„Daisuke, buď tak laskav a ukliď po sobě to oblečení.“
„A proč bych to měl dělat?“
„Aby tady nebyl takovej bordel?“
„No a co, na mě to nebude.“
„Daisuke! Okamžitě to ukliď!“
„Ty mi nemáš co rozkazovat.“
„Ne, to opravdu nemám. Ale chceš, aby táta byl smutnej z toho, že to tady nedokážeme udržet v pořádku?“
„Chm.“
„Chceš?!“
„Ne.“
„No, tak vidiš.“
„Vždyť už jdu.“
„Daisuke, vstávej.“
„Mě se nechce.“
„A co s tím mám dělat? Ještě dneska a zejtra je sobota, to budeš moc chtít spát, jak dlouho budeš chtít.“
„Fakt?“
„Ne, kecám.“
„Jseš zlá.“
„Ježiš, v kolik bys chtěl v sobotu vstávat?“
„V jedenáct?“
„No tak vidíš.“
„On je pátek?“
„Jashine, za co mě trestáš?“
„Kami-sama! Já potřebuju pomoct!“ v tu sobotu byla Minako už pomalu zoufalá. Po domě bylo rozházené oblečení a kuchyň upatlaná. A jeden nejmenovaný klučina běhal kdesi venku se svými kamarády aniž by se staral o to, co se děje v jeho do mě po jeho nájezdu na ledničku. „Já toho malýho caparta…,“ vrčela pro sebe Minako, přebírala rozházené prádlo a jedno házela do jednoho pytle s tím, že ho pak hodí do špíny, a to druhý do druhého pytle, že ho vysype tomu capartovi v pokoji.
„Páni. Koukám, že se z tebe stává správná hospodinka,“ uslyšela ode dveří smích. Lehce zmoženě se k nim otočila.
„Ohayo, Sayuri-san,“ ani se na ní neusmála a pokračovala dál ve své činnosti.
„Kolik bereš na hodinu? Taky bych potřebovala poklidit.“
„Zapomeň,“ prohodila naprosto bez nálady Minako.
„Onee, já mám hlad!“ vletěl do toho malý Daisuke. „Jé, ohayo, Sayuri-san,“ usmál se na hosta.
„Fajn, tady máš pytle, ten černej je špinavý prádlo ten modrej čistý, dosbírej svoje oblečení, pak ho dej na patřičná místa a když ti zbyde čas, můžeš uklidit kuchyň. Já du za tátou, aby sme zašli na oběd.“
„A musím?“ zafňukal černovlásek ublíženě.
„Tak to teda musíš!“
„Nikam nechoď a trochu mu pomoz! Uvařim vám,“ ozvala se na jednou Sayuri. Minako se na ní překvapeně otočila.
„Ty umíš vařit?“ Sayuri se lehce popuzeně napýřila.
„Za koho mě máš?“
„Za Sayuri Uzumaki, mladší sestru mého táty, která je buď někde v trapu na misi nebo kdesi na zábavě,“ odpověděla Minako upřímně.
„Vařit jsem se naučila už když jsi byla mladší než tenhle capart. Mimochodem, proč ty někam nevyrazíš?“
„Blázníš? Bejt to na tátovi, do třiceti jsem panna, do třiceti pěti žiju s nima a na první diskotéku vyrazim ve čtyřiceti.“
„Neřekla bych, že je Naruto tak přísnej.“
„Nemyslim tátu. Myslim tátu,“ hodila lehce hlavou a i se Sayuri se přemístila do kuchyně.
„Pořád ještě si musim uklidit to oblečení?“ ozval se z obýváku prcek.
„Jo!“
„Pane bože, měla bys je začít nějak rozlišovat,“ povzdychla si Sayuri a začala otevírat všechny možný dvířka, aby zjistila, co maj.
„A jak asi? To mám tátovi říkat máma?“
„No to by bylo trochu divný,“ připustila s úsměvem Sayuri.
O hodinu později, když už všichni tři seděli usazení u stolu a jedli oběd, do domu vlítnul Hokage.
„Gomen, Minako. Já zapomněl na čas,“ pak si však všiml, že právě jedí. „Jé, vy jste si udělali oběd?“
„No někdo se o život těch chudáčků malinkejch musí postarat,“ vysvětlila mu to Sayuri.
„Hej! Já se o svoje děti umím postarat!“
„Jo, to vidim,“ odfrkla si Sayuri. „Vždyť sis ani nevzpomněl, že je oběd!“
„Kdybych si nevzpomněl, tak bych tady nebyl,“ prsknul a nalil si vodu. „Sakra,“ povzdychl si. „Jsem neschopnej, co?“
„Neměl by sis podrývat autoritu u dětí,“ poznamenala Sayuri.
„On nějakou má?“ ujelo Minako. Sasuke po ní hodil typický Uchihovský ledový pohled. K jeho smůle ona taky byla rozená Uchiha.
„Nebuď drzá, slečinko!“
„Neříkej mi tak!“
„Pane jo, tady to žije,“ vešla dovnitř Mikoto. „Klepala jsem, ale asi jste mě neslyšeli,“ usmála se na všechny přítomný. „Přinesla jsem vám oběd, ale jak vidím, už není potřeba.“
„To jsem tak neschopném? Vždyť jsem Hokage!“
„No právě,“ odpověděly všechny dvě ženy a jedna dívka najednou.
„Říkám ti, nebuť drzá. Nějak jsi zdivočela, co tady Naruto není.“
„Nezdivočela, to jenom ty jsi se mnou poslední rok a půl skoro nepromluvil.“
„A to se za rok a půl můžeš změnit z milé roztomilé holčičky na takovouhle drzou….?“
„Puberťačku?“ doplnila ho Sayuri. „Protože přesně to teď je.“
„Ve čtrnácti? Není na to moc mladá?“ skoro všichni přítomní, až na Malého prcka, který jejich rozhovor nechápal, se na něj otočili. „Co na mě tak koukáte?“
„Sasuke, kdes byl posledních deset let?“ zeptala se ho Sayuri. „Moderní děti dospívají do puberty o něco dřív než mi… mimochodem, Minako, viděla ten novej film?“
„Jakej?“
„No přece ten, co měl minulej tejden premiéru.“
„No to určitě,“ Minako okamžitě pochopila, jak se jí hodná tetička snaží pomoct. „To by mě nejdřív musel někdo pustit do kina.“
„Víš jak to v kině vypadá?“
„Ne, ještě jsem neměla možnost tam nakouknout,“ protočila očima blondýna.
„Sedadlo nalepené na sedadle. No co kdyby se vedle tebe sednul nějakej kluk?“
„Tak bych ze sálu vyšla těhotná,“ zaironizovala si Minako. „Tati, všichni, opravdu všichni moji přátelé chodí do kina už aspoň dva roky třeba i dvakrát do měsíce. A co myslíš že jim je? Pořád mají téma na pokec a mají zážitky ze svých vlastních hlášek.“
„Můžeš si to koupit na DVD a pak máš s nima taky o čem kecat.“
„Ale tati! Na DVD to vychází s několikaměsíčním zpožděním a to už tady dávnou jsou další filmy.“
„Dobře, tak si do toho kina klidně choď!“ vysoká blondýna byla v tu chvíli na nohou a jenom o vteřinu později divoce objímala svýho tátu.
„Díky, díky ti, tatínku můj drahý!“ zvolala nadšeně a vyběhla z místnosti.
„Kam tak letíš?“
„Zavolat Keiko, že dneska jdu s nima.“
„No moment…“ ale to už bylo slyšet pouhé zabouchnutí dveří.
„Klid, Sasuke. Přece jen je dostatečně velká na to, aby konečně někam vyrazila,“ usmála se na něj Mikoto. „No,“ prohodila pak s pohledem upřeným na oběd připravený právě jí, „já vám to tu necham na večeři. Aspoň neudete muset nikam chodit.“
Hodiny tiše odtikávaly a černovlasý muž chodil sem tam po ztemnělém pokoji. Pochodoval sem a tam a stále pokukoval po hodinách. Po nějaké době klaply dveře a kolem dveří prošel stín.
„Stát,“ promluvil muž a vyšel z pokoje. Ocitl se na chodbě a rozsvítil. Tam stála jeho čtrnáctiletá dcera. „Jdeš pozdě,“ oznámil jí.
„O pár minut,“ prohodila se šťastným úsměvem na rtech.
„O čtvrt hodiny!“
„To není tak moc,“ dívka se nenechala jenom tak rozhodit.
„Že to není moc? Víš jakej jsem měl o tebe strach, mladá dámo?!“
„Ježiš, tati, nešil! Kdybys vykoukl z těch příšerně zataženejch oken, viděl bys, že stojíme před domem.“
„Tak tos nemohla těch pár kroků dojít?“
„Bavili jsme se. Nešlo to,“ pokrčila rameny a pohodila hlavou.
„Tak nešlo. V tom případě máš domácí vězení. Abys věděla, co jde a co ne,“ tentokrát se na něj nehezky zamračila. Otočila se na podpatku a vydala se ke schodům. „Až do odvolání!“ odpovědí bylo už jen zuřivé dupání. Sasuke si povzdechl a vrátil se zpátky do obýváku.
Klesl do křesla a složil hlavu do dlaní. Bylo tak těžký vychovávat dítě, zvlášť když to byla holka s temperamentem částečně po Narutovi, ale částečně i po něm samým.
Kéž by tady byl Naruto. Ten by si s ní jistě poradil.
Komentáře
Přehled komentářů
no...zatiaľ nič zaujímavé...uvidíme ďalej..Sasukeho by som za tatka veru nechcela :D
bonus 3???:D
(Eclair (www.eclairsstories.estranky.cz), 2. 4. 2010 20:52)vážně supr...nemám slov:D:D:D
žádám o bonus 3 :D
(Akyra, 11. 3. 2010 20:19)super povídka jdu si ji přečíst znovu tak tohle se ti fakt povedlo:D
Nic v zlom...
(Haku, 3. 3. 2010 18:38)...a nebite ma,ale Tata Sasu je tak podarene neschopny sa o potomstvo postarat,az je rozkosny.Nadhera..a 3bude?
nadpis;-)
(Sasů&Naru-kun *líná s-b*, 3. 3. 2010 18:04)kawai,krása a uchvatné...vyplítvá mi to všechnu slovní zásobu:D pěkné
Reakce na otázku Aryi
(Ten_Ten (majitelka), 3. 3. 2010 16:30)
Mikoto zemřela ještě před epilogem, ale v epilogu bylo Minako 15 a tady jí je 14, takže se to odehrává mezi původní povídkou a epilogem xD
A všem: moc děkuju za komenty, opravdu pomáhaj xD
:::
(pajčas, 2. 3. 2010 21:28)
Já si myslím, že v tom bude háče.
Bonus 3 bonus 3 bonus 3 ... /Skanduj a spolubydlcí se na ni šklebí a pohledem ji chce zabít/
...
(Arya(arya-chan.blog.cz), 2. 3. 2010 19:25)
mno pekne pojraacko :-p
ale nezomrela nahodou mikoto v minulom bonuse ? a nesla minako do kina tiez vtedy ehh chybicka sa vloudila
ale mne sa to pacilo :-D
:D
(keishatko, 16. 11. 2010 3:56)