Bejt v normálu v období dospívání je samo o sobě nenormální

„Tati?“ vešla do Sasukeho kanceláře blondýnka. Hokage jedním pohybem schoval dva papíry pod hromadu dalších a snažil se na ní usmát.

„Co potřebuješ, Minako?“

„Za jak dlouho se táta vrátí? Už je pryč dva týdny a říkal, že se vrátí nejpozději do deseti dní,“ mladá Uchihová byla lehce zamračená. Měla o svýho otce strach.

„Ale, znáš ho. Určitě se jenom zdržel v Písečný. Určitě tu brzy bude,“ věděl, že je to bohapustá lež, ale kdyby jí řekl pravdu, hnala by se bezhlavě někam bůh ví kam. A aspoň ji chtěl udržet v bezpečí.

„No, jak myslíš,“ pokrčila rameny Minako a zase odešla. Sasuke si lehce povzdychl a zase vytáhl dopisy. Jeden z nich přišel předchozí den, ten další dneska.

Sasuke!

Nechci na tebe nějak naléhat, ale ten svitek bys mi měl zaslat co nejdřív. Chápu, že jste s Narutem určitě chtěli oslavit Minačiny narozeniny, ale my ho tady opravdu potřebujeme.

Pevně věřim, že ho pošleš co nejdřív                                                               Písečný Kazekage

                                                                                                                          Sabaku no Gaara

Drahý Hokage!

Máme vašeho drahého manžela i svitek, který nesl. Pokud nám nevyplatíte požadovanou částku, která činí sto milionů yenů, zabijeme ho a svitek zničíme.

Peníze čekáme do dvaceti dní a to na mýtině přesně pět kilometrů severo-severo-východně od Konohy. Pokud tam do té doby nebudou, můžete se těšit na svého manžela. Rozkouskovaného na kusy.

Přejem pěkný den!

Jakmile mu došel druhý z dopisů, okamžitě poslal zprávu Gaarovi. To bylo před několika hodinami. On sám měl zkušenost s Gaarovým cestováním, takže ho tu čekal každou chvíli.

Oknem do místnosti vletělo nejdřív jen pár zrnek, ale po chvilce u byla celá hromada písku. Sasuke se pohodlně opřel o opěradlo svého křesla a před ním se zjevil rudovlasý Kazekage.

„Vítám tě zase tady, Gaaro,“ jindy by se nejspíš usmál, ale situace mu to nedovolovala. Srdce měl svázané, jako by mu ho svírala ledová ruka. Strašně se bál. Gaara jako odpověď jen kývl hlavou.

„Před jakou dobou jsi ho vyslal?“

„Jsou to dva týdny. Předpokládám, že ho odchytili třetí den na cestě.“

„Těžko, to už by se pohyboval na poušti, na které bychom ho ze Suny viděli.“

„Tak druhý den večer. Rozhodně si ale museli počkat, až bude aspoň trochu vyčerpaný. Dlouho nebyl na misi a já myslel, že Céčková mu nepřinese takový nebezpečí. Ale nepočítal jsem s tím, že někdo bude chtít výkupné,“ rukou si prohrábl vlasy. „Možná dlouho nebojoval, ale rozhodně ho nezajali jenom tak. Ale zvláštní je, že dopis přišel teprve teď.“

„Museli ho sestavit a pak ho sem nějak dopravit. Nebýt toho, Naruto není jeden z těch, co by hned ztrácel naději,“ Gaara si mezi tím sedl na židli.„Co chceš teď dělat?“

„Pošlu pár ANBU týmů, aby po něm pátrali. Nejraději bych se za ním vypravil sám, ale nemůžu tu nechat Minako a Daisukeho samotný. Nebýt toho, kdybych teď odešel a něco jim nalhal, jenom bych prohloubil jejich zvědavost a bude lepší, když se nic nedozvědí.“

„Jak myslíš,“ přikývl Gaara. „I já pošlu svých lidí, aby po něm pátrali. Upevněj se tak vztahy mezi vesnicemi a ninjové si uvědomí, že nebezpečí hrozí i v období míru.“

„Dobrý nápad.“

Celý jejich rozhovor poslouchal stín za oknem. Ten teď zmizel ve vesnici.

Minako bušila na dveře jednoho domu nedaleko budovy Hokageho.

„Dobrý den, Hinato-san,“ rychle se pousmála na starou známou jejich rodičů a zároveň matku jednoho z jejích týmových partnerů. „Jsou tu Morio a Arata?“

„Jistě, jsou v pokoji. Já je hned zavolám,“ tmavovlasá žena zmizela v domě a Minako začala netrpělivě poklepávat nohou.

„Ahoj Minako,“ usmál se na ní kluk s tmavě hnědými vlasy a červenými značkami na tvářích. Za ním se objevil jeho obrovský bílý pes. „Potřebuješ něco?“

„Pojď se mnou, vysvětlím ti to později,“ popadla ho za ruku a táhla za sebou. Morio akorát stihl křiknout do domu, že jde ven, a už mohl jenom běžet za blondýnou, Arata je nadšeně následoval. Chvilku na to stanuli před dalším domem a Minako už klepala na dveře. Otevřel jim hnědovlasý kluk se stejně světlýma očima, jako měl Morio.

„Super, Nibori. Rychle, pojď s náma,“ on nestačil ani křiknout do domu a už se hnali směrem  Minačinýmu domu.

„Onee, bude oběd?“ usmál se na ní bratříček, když míjeli obývák.

„Teď ne, Daisuke, a dej pokoj,“ odbyla ho blondýna a vletěla k sobě do pokoje, dva kluci a obrovský pes za ní. Daisuke lehce uraženě našpulil pusu, sedl si hned za dveře a přitiskl k nim ucho.

„Tak proč si nás sem táhla?“ zeptal se Niboriho hlas.

„Táta byl unesen,“ oznámila jim blondýna.

„A co my s tim?“ nechápal Morio.

„Co my s tim? Je to manžel Hokageho! Víte, co to znamená?“ na chvilku se rozlehlo ticho. „Kdosi chce vydírat Konohu.“

„Pořád ale nechápu, co s tím máme co společného my,“ namítl Nibori.

„Táta chce poslat jakýsi neschopný ANBU, ale jinak odmítá něco udělat.“

„Mohla bys nám konečně říct co zamýšlíš?“ ozval se rozmrzelý hlas Moria a souhlasné vrčení Arata.

„Sami se za ním vydáme a sami ho osvobodíme,“ oznámila jim pevně Minako.

„Jo? A jak to chceš asi udělat? Je nám teprve čtrnáct!“

„Je nám čtrnáct, jsme chounini, nemáme senseie a máme ohnivou vůli, ne? Navíc, vy oba jste příslušníkem klanu Hyuuga, ty, Morio, také Inuzuka a já jsem Uchiha a k tomu dcera Hokageho. My to spolu zvládnem!“

„Zbláznila ses?“ reagoval hned Nibori. „Nemůžeme jenom tak zmizet z vesnice a nikomu nic neříct!“

„Necháme rodičům dopis,“ vysvětlila jim Minako. „Možná potom táta začne konečně něco dělat,“ v tu chvíli se však rozevřeli dveře a dovnitř vstoupil nejmladší Uchiha.

„Já chci jít taky!“ oznámil jim pevně rozhodnutý Daisuke.

„Zbláznil ses? Takhle mě táta přizabije, ale kdybych tě vzala s sebou, zabil by mě. Teda, pokud bych nezemřela při pokusu zachránit tě. Jsi ještě děcko!“

„Nejsem děcko! A můžu být prospěšnej.“

„A jak, prosím tě? Vždyť je ti teprve osm!“

„Na věku nezáleží!“ odsekl malý černovlásek. „Už jsem aktivoval sharingan. Navíc umim dost  ohnivých jutsu.“

„Tomu uvěřim, až to uvidim.“

„Fajn, tak pojďte,“ všichni čtyři se psem za zády vyšli ven na velké cvičiště za domem.  Minako se vyzývavě zahleděla na Daisukeho. Ten se jen zhluboka nadechl, složil ruce do několika pečetí a pak vyfoukl relativně velkou ohnivou kouli . Pak se vítězně otočil na Minako. Ta se tvářila zamyšleně. Ona sama věděla, že s jejíma rodičem není až tak nemožné se brzo vycvičit v různých technikách. Nebýt toho, Daisuke už opravdu nebyl nejmenší. Za nějaký měsíc mu mělo být devět a v minulosti už ne jeden kluk v jeho věku byl dobrý ninja.

„Ukaž sharingan,“ rozhodla nakonec. Daisuke se jenom usmál a mrknutím oka aktivoval sharingan. „To tě naučil táta?“

„Dával mi rady, který prej slyšel říkat tátu tobě,“ vysvětlil to černovlásek. „Vezmete mě teda s sebou?“

„Jo,“ usmála se na něj Minako. Tušila, že jim ještě bude prospěšný. A když spojí jeho katon s jejím fuutonem, což by sama nemohla…

„To snad nemyslíš vážně!“ vytřeštil oči Náboru.

„Ty ses dočista zbláznila!“ souhlasil Morio a Arata souhlasně štěkl.

„Bude se nám hodit každá ruka. Nebýt toho, on s tátou strávil snad nejvíc času, alespoň v poslední době.“

A tak se všichni vydali zpátky do domu, kde ještě hodně dlouho plánovali.

Dvě postavy, jedna vyšší, ale druhá velmi malá, se potichu plížili po schodech dolů.

„Říkám ti buď zticha, nebo vzbudíme tátu a budem mít po srandě oba,“ neustále na Daisukeho sykala Minako.

„Napsalas mu ten dopis?“

„Jasně! Ty se jdi oblíknout a tiše vyjdi před dům, já tě za chvilku doženu, musím ho dát tátovi do kuchyně,“ jak řekla, tak bylo. Během dvou minut oba stáli před domem. „Umíš běhat po stromech?“ měřila si ho pochybovačným pohledem. Začala vážně pochybovat o svém psychickém stavu ve chvíli, kdy mu dovolila jít s nima.

„No dovol! To mě táta naučil ze všeho nejdřív!“ chlapec nahrnul do nohou chakru a skokem se dostal na nejbližší strom. Minako ho následovala. Oba doběhli až na louku za Konohou, kde na ně už čekali tři další postavy, dvě klučičí a jedna psí.

„Všechno OK?“ zeptala se jich tiše, přestože široka daleko nebyl nikdo další. Oba dva jenom přikývli. „Dobrá. Nibori, kudy teď?“ Nibori měl za úkol je přesně vést a Morio s Aratem varovat před nebezpečím, kdyby je nějaké čekalo. Až zjistí, kde Naruto je, uvidí se, co dál.

Sasuke vstal dalšího rána stejně brzo, jako kdykoliv jindy. Nikdy nebyl moc hlučný, aby nevzbudil Minako a Daisukeho. V kuchyni si postavil na kafe, až pak si všiml papíru na stole. Lehce se zamračil a vzal si ho.

Milý tati!

Ze všeho nejdřív-dobré ráno!

Právě teď jsme já a Daisuke někde daleko od Konohy. Když ty nechceš na únos táty nijak reagovat, budeme na něj reagovat my. Neboj, nejsme sami, zvládnem to!

Doufám, že se nezlobíš. My prostě nemůžem jenom tak sedět s rukama složenýma v klíně. Dohlédnu na Daisukeho a vrátíme se všichni, i s tátou.

Hezký den v práci! S láskou                                                                                             Minako

Jakmile to dočetl, dočista zapomněl na kafe. Byl nezdravě bledý a v rychlosti se vydal do své kanceláře.

Nejdřív Naruto a teď i Minako a Daisuke! A on tu jen neschopně sedí…

Význam jmen:

Morio: Lesní kluk

Arata (pes Moria): Čerstvost

Nibori: Dosáhnout velkého významu

A pro připomenutí...

Minako: Krásné dítě

Daisuke: Velká pomoc