Epilog
30. 1. 2010
„Sasuke? Kde je Minako?“ z koupelny vyšel Naruto už oblečený v jeho kimonu. Sasuke se usmál. Za ta léta mu koupil tolik kimon, ale on stále nosil to černé vyšívané světle modrou nití.
„Klid. Má ještě pět minut,“ jak kolem něj prošel, letmo se dotkl jeho ruky a usmál se na něj. Pak zaplul do koupelny on. Naruto přešel do patra a nakouknul do pokoje svého mladšího potomka.
„Tak jak jseš na tom, Daisuke?“ usmál se na něj. Desetiletý klučina se snažil si nějak upravit kimono. Naruto ho se smíchem jemně pleskl přes ruce a upravil mu ho sám. Když to bylo hotovo, chlapec se rozesmál a roztočil. Světle modré kimono se stříbrnými výšivky na něm jen hrálo.
„Kde je Minako-onee?“ zeptal se rozesmátý chlapec.
„Ještě nepřišla,“ oznámil mu s úsměvem Naruto a sešel dolů. Právě včas, aby se na posledním schodu setkal s Minako. Ta se na něj ušklíbla.
„Promiň, otou-san, mám zpoždění. Trochu jsme se s holkama zakecaly,“ Naruto se usmál. Jeho patnáctiletá dcera vypadala v černých kraťáskách a modré košili zavázané pod prsy opravdu dobře.
„V pořádku. Jenom sebou koukej hodit a dej se do přijatelného stavu. Víš, že Fagaku-san si na tebe potrpí,“ jeho dcera se rozesmála a rozeběhla se k sobě do pokoje.
„Vždyť já vim, tati!“ stihla ještě křiknout a už byla u sebe v pokoji. Dveře do koupelny se otevřely a v nich stál jeho dlouholetý manžel, milenec a přítel. Otočil se před ním a tázavě se na něj podíval. Naruto se usmál, přešel k němu a upravil mu lem u krku.
„Teď je to dokonalý,“ sdělil mu s úsměvem a věnoval mu krátký motýlí polibek. Z kuchyně se vypotácel jejich sny. Vypadalo to, že byl duchem mimo.
„Stalo se něco?“ ptal se hned starostlivě Sasuke. Daisuke se na ně jenom smutně podíval a ukázal na mokrou skvrnu na svém kimonu. Sasuke se na něj usmál. „To nic, to uschne.“
„Sice uschne, ale flek to nechá,“ povzdechl si Naruto, který se ke skvrně nahnul. „Skvrna ze šťávy,“ vysvětlil Sasukemu. Ten si jenom povzdechl.
„A nemáš někde uložený nějaký kimono po Minako?“ Daisuke se na něj vyděšeně podíval.
„To nemyslíš vážně,“ pípl s nadějí v hlase.
„Bohužel myslí. Kdyby ses napil před oblíkáním, jak jsem ti říkal, nebudeš navlečenej do ženského kimona. Ber to jako trest,“ poslal ho napřed nahoru. „A my budeme muset koupit ještě nějaký náhradní kimono, aby se to nestávalo,“ dodal ke svému manželovi. Pak vyběhl do patra za svým synem. A Sasuke, aby tam jenom nestál, se rozhodl ještě jednou zavolat do restaurace, jestli pořád mají rezervaci.
O půl hodiny později byli všichni Uchihovi připravení vyrazit.
Sasuke na sobě měl své slavnostní kimono, které dostal na své sedmnácté narozeniny. Značilo, že právě on je nynější hlava klanu Uchiha. A na jeho tmavých vlasech, očích a bledé pokožce se za těch šestnáct let skoro nic nezměnilo.
Ani na Narutově zářivých blonďatých vlasech, modrých smaragdech a veselém úsměvu se nic nezměnilo. Jeho kimono, které má stejně dlouho, jako Sasuke, ani teď neztratilo nic na svém kouzle. A celkově mu to slušelo stejně, jako Sasukemu. Nikdo nemohl říct, že by se skvěle nedoplňovali.
Minako byla patnáctiletá žádaná dívka. Její světlá pokožka, záplava zlatavých vlasů a temné černé oči jí propůjčily kousek neobyčejnosti. A přestože byla vždy živá, velmi dobře uměla používat chladnou hlavu a inteligenci zděděnou po starším z otců. Na sobě měla světle modré kimono bohatě zdobené oranžovou nití.
Daisuke, nejmladší osmiletý člen rodiny, měl na sobě dívčí kimono oranžové barvy s modrým lemováním. Byl věrnou černovlasou kopií Naruta, a to ne jen co se vzhledu týče.
„A bude tam i teta?“ ptal se živě nejmladší člen rodiny, který si Sayuri hodně oblíbil.
„Jistěže bude,“ usmál se na něj Naruto. „Opravdu si pořád myslíš, že je dobrý nápad, zvát celou naší famílii?“
„A co jiného jsem měl dělat? Ale znáš tátu. Sotva se nabaží vnoučat, bude pospíchat do klidu domova. Pak si s vašima můžeme dát doma kafe.“
„Tati? Dneska dávaj v kině novej film. Holky tam vyrážej, mohla bych taky?“ přitočila se k nim Minako, když už Sasuke zamykal dům.
„Od kdy do kdy?“ ptal se okamžitě starší z mužů.
„Film začíná v osm. Má mít asi tak dvě hodiny, plus čtvrt hodiny přestávka. Nejpozději v jedenáct bych byla doma.“
„A co je to za film?“
„Romantická komedie, jméno si nepamatuju.“
„Fajn, ale pokud v jedenáct nebudeš doma, tvůj otec zmobilizuje všechny ANBU,“ škádlivě se na Sasukeho usmál Naruto. Ten mu lehce úsměv opětoval.
„Tak to je mi jasný,“ zašklebila se na něj drze Minako.
„A můžu jít taky?“ ozval se hned Daisuke.
„Ne,“ jednotná odpověď od Minako a Sasukeho. Daisuke se na oba nehezky podíval a zamračil se.
„Sayuri-san mě vzala do kina minulý týden!“ vyplázl nakonec na svou sestru jazyk. Ta se zašklebila. Ale raději nic neřekla.
Po chvíli došli před dveře restaurace. Naruto naposledy všechny přejel pohledem, pak až vstoupili. Ochotná servírka je dovedla k jednomu z odstrčenějších stolů pro osm lidí. Neustále házela očkem po Sasukem, za což se na ní Naruto nehezky mračil.
Servírka je dovedla ke stolu, u kterého už jeden člověk seděl.
„Jdete pozdě,“ nehezky se podíval na svého syna, zetě a vnuka. Poslední jmenovaný se chytl Naruta za rukáv a trochu se za něj schoval.
„Gomennasai, odžiisan,“ vykouzlila na tváři nevinný úsměv Minako. Fugakův pohled zněžněl a přesunul se na jeho milovanou vnučku. „Nemohla jsem se rozhodnout, které kimono si vezmu na sebe,“ Naruto se musel kousnout do rtu, aby se nerozesmál. Netušil, kdy se jeho dcera naučila tak krásně lhát, ale už pár let to bez mrknutí oka provozovala.
„Pak je to v pořádku,“ Minako si sedla vedle Fugaka z jedné strany, Sasuke z druhé. Naruto se pak posadil vedle Sasukeho a Daisuke vedle Minako. „A kde jsou tvoji rodiče, Naruto?“
„Měli by tu být během pár minut,“ usmál se na něj Naruto. Ale už i on se díval po hodinách.
„A jak ti to jde na misích, Minako-chan?“ obrátil svou plnou pozornost zpátky na Minako.
„Ale jde to. Jenom kluci se pořád nesmířili s tím, že vedu tým, protože mám nejvyšší hodnost. Pořád mrmlaj něco o tom, že nebudou poslouchat nějakou holku,“ odpověděla s úsměvem Minako. Jejich každodenní rvačky však zatajila.
„No to snad ne! Jak si někdo může myslet, že kluk je víc, než holka!“ rozohnil se Fugaku. Naruto se Sasukem se po sobě pobaveně podívali. O chvilku později však nad nimi stála stáli další čtyři lidi.
„Ahoj. Doufám, že nejdeme pozdě,“ usmála se Kushina na všechny. Fugaku se nepřátelsky díval na mladšího z mužů.
„Kdo je to?“
„Tohle je Yuudai,“ představil ho Naruto. „Přítel mé sestry,“ dodal. Fugaku se na něj stále díval nepřátelským pohledem.
„Těší mě,“ usmál se na něj Yuudai a podal mu ruku.
„Mě taky,“ odpověděl ledově Fugaku a silně mu ruku stiskl.
„No, posaďte se. Čeká se jenom na vás,“ usmál se na všechny Naruto. „Co si dá kdo k pitím?“
Nastal obvyklý chaos, kdy si všichni najednou chtěli objednat pití a pak když si chtěl každý první vybrat jídlo z pěti jídelních lístků, což bylo pro devět lidí přece jen málo. Po objednání se Fugaku zase začal bavit s Minako, což obstarávalo veškerý hovor. Všichni ostatní věděli, že budou mít příležitost promluvit si později.
„Je to, co má Daisuke na sobě, jedno z prvních Minačiných kimon?“ zašeptala v jednu nestřeženou chvíli Kushina k Narutovi. Naruto se jen usmál a přikývl. Kushina povytáhla obočí, lehce zavrtěla hlavou, ale raději to neřešila.
„A co si myslíš o mírové smlouvě s Kamennou, Sasuke? Totiž, jako Hokage?“ oči celé rodiny Uzumaki-Namikaze se přesunuly na Naruta, ale ten se jenom usmíval a zvědavě se díval na Sasukeho.
„Osobně si myslím, že je to dobrý nápad. Konec konců, Kamenná a Mlžná jsou poslední dvě velké vesnice ninjů, s kterýma ještě nemáme smlouvu. A to je potřeba,“ Sasuke pod stolem stiskl Narutovu ruku. Pořád ještě cítil výčitky, že to místo vzal, i když po něm toužil Naruto. Ale byl to právě on, kdo ho k přijmutí toho místa přemluvil. Stisk mu opětoval.
„Takovou dobu jsme byli samostatní a teď…“ Fugaku zakroutil hlavou.
„Dovoluji si ti odporovat, otou-san,“ namítl Sasuke. „Stále jsme samostatní. Dokázali bychom se ubránit, ale je lepší vědět, že se žádné napadení nechystá. Víme alespoň, že naši lidé denně neriskují život, když jsou v práci.“
„Chmmm,“ zabručel Fugaku. On tento názor nesdílel. „Byli jste v neděli na tom hrobě, jak jsem říkal?“ raději změnil téma.
„Jo, já jsem tam byl. O hrob je skvěle postaráno,“ odpověděl Naruto a přidal mírný úsměv. Věděl, že tohle je pro Fugaka stále čerstvá rána. Ona to byla rána pro každého z nich, když Mikoto před půl rokem podlehla zápalu plic.
O chvilku později už před každým z nich stálo jídlo. Jedli v tichosti. Sotva dojedli, Minako se důležitě podívala na hodiny. Naruto pochopil.
„Omlouváme se, Fugaku-san, ale Minako sotva přišla z mise, hned šla s námi sem. Měla by si jít domů odpočinout. Sasuke zítra ráno brzo vstává do práce, protože mají poradu, a pro osmiletého špunta také není zrovna nejzdravější ponocovat. Pokud nás tedy omluvíte, my už půjdeme. Klidně tady ještě zůstaňte a s účtem si nedělejte hlavu,“ usmál se na svého tchána Naruto a tím celou svou rodinu omluvil z věcí budoucích. Fugaku poněkud posmutněl.
„Vždyť jsme si ještě ani nepřiťukli na vaše šestnáctileté výročí!“ Naruto se provinile skousl do rtu.
„Ale otousan, ty začínáš být sklerotický! Přiťukli jsme si přece hned, jak jsme se všichni sešli!“ zalhal pohotově Sasuke. Věděl, že ho nikdo z přítomných nezradí. Měl svého otce rád, ale poslední dobou to s ním bylo k nesnesení. „A my už opravdu musíme,“ všechny ostatní přítomný dospělý přejel zvláštním pohledem a doufal, že pochopí. Pak se všichni Uchihovi mladší zvedli a s omluvným úsměvem odešli.
„Nestíhám,“ houkla Minako sotva odemkli dveře a rychlostí blesku vyběhla schody s Daisuke v patách. Naruto se pobaveně pousmál.
„Po kom ty naše děti jsou?“
„No to opravdu netuším,“ odpověděl mu pobaveně Sasuke. „Fakt nevim, kdo ještě před rokem odmítal brát na sebe kimono a při první příležitosti ho ze sebe serval.“
„On?“ zeptal se pobaveně Naruto a důležitě se na něj zadíval.
„No tehdy ses nebránil.“
„A kdo by říkal, že bych se bránil teď?“ nasadil svůdný pohled. Sasuke věděl, o co mu jde.
„Budeš si muset počkat, miláčku. Mají přijít tvoji rodiče,“ přešel k němu a políbil ho.
„Tatííí! To nejde sundat!“ ozval se z patra hlas jejich syna. Sasuke trpělivě zavřel oči a Naruto se rozesmál.
„Už jdu!“ zavolal do patra a lehce se vymanil z objetí svého muže. „A být tebou, převlíknu se. Nehodlám to kimono zase tři dny čistit!“
„Tak já letim!“ mihla se kolem Sasukeho o pár minut později jakási šmouha. Otočil se a viděl, jak se jeho dcera, oblečená v mini-kraťáscích a přiléhavém topu na zavazování na krk končícím nad pupkem, obouvá do vysokých kozaček.
„No počkej, kam se chystáš tak vymóděná?“
„Já vám to říkala, s partou do kina.“
„Kolik je tam kluků, jak se jmenujou a kolik jim je?“ Minako protočila očima.
„Tati, neboj. Už nejsem malá holčička. Je mi patnáct!“
„No právě! Žádnej kluk do osmnácti!“
„Řekl kdo?“ nehezky se na něj zamračila.
„Tvůj otec!“
„Co se to tady děje?“ zakročil Naruto, který slyšel hádku, a tak poslal Daisukeho do obýváku napřed. „Páni, sluší ti to, Minako,“ pochválil svou dceru.
„No ty snad to její oblíkání ještě schvaluješ!“
„Sasuke, uklidni se! Je jí patnáct a je to zdravá holka, proč by se neměla oblíkat hezky? Navíc je po tobě, takže se nebojim, že by se neuměla ubránit.“
„Snažíš se hrát na mojí ješitnost?“
„A zabírá to, ne?“ Sasuke si povzdychl.
„Pokud nebudeš přesně v jedenáct doma…“
„…zmobilizuješ celý ANBU. Jasně, je mi to jasný,“ protočila oči Minako.
„Hej, moment! Kde máš peněženku a mobil?“ zeptal se jí s pozvednutým obočím Naruto. Minako si sáhla na bok a zaklela.
„Sakra!“
„Neklej a chytej,“ hodil po ní Naruto kabelku, kterou vytáhl bůh ví od kud. „Přidal jsem ti tam stovku, ale nemusíš jí utratit.“
„Já vím, tati,“ usmála se na něj, mávla a už za ní zapadly dveře. Sasuke si povzdechl.
„Jak můžeš být tak klidnej?“
„Znám jí a vím, že ona se jenom tak nedá. Mohl bys jí začít důvěřovat, Sasuke. Už to není malá holčička, která potřebuje dvacet čtyři hodin denně ochranu.“
„Vždyť já vim,“ zachytil Naruto tichý povzdech, když se šel nahoru převlíknout.
„Tak tedy,“ začal Minato svůj proslov důležitě. V jednom z křesel seděl Yuudai a na jeho klíně Sayuri, na pohovce seděli Naruto se Sasukem a mezi sebou měli Daisukeho a Kushina seděla v posledním křesle. On sám stál před nima. „Rád bych připil na šťastných šestnáct let, které slavíte ode dne, kdy jste se stali manželi. Tak ať vám to ještě pár let vydrží. Na zdraví!“ lehce pozvedl ruku se skleničkou vína v ruce. Všichni, až na Daisukeho, taky lehce pozvedli skleničku s vínem. Daisuke měl ve skleničce minerálku.
„Jak to vůbec je možné, že máte dvě děti?“ ptal se zvědavě Yuudai. Byl se Sayuri už půl roku, ale stále se nenaskytla příležitost, kdy se mohl na tohle zeptat.
„Jutsu,“ odpověděl Naruto jednoduše. Věděl, že Sasuke se o tom nerad baví. Měl výčitky, že to vždycky odnesl Naruto. „Vlastně je to opravdu zajímavý příběh,“ usmál se. „Vzpomínám si, jak mi naši oznámili, že se budu ženit…“
Tři hodiny utekly, ani nikdo nevěděl jak. Celou tu dobu se probíralo celých těch deset měsíců, od oznámení jejich svatby až po narození Minako. Bylo opravdu zajímavé, jak se po těch šestnácti letech nemohli dohodnout, jak to tenkrát bylo. Nikdo z nich si nevšímal Daisukeho, který to celý tiše poslouchal.
„Jsem domaaa!“ zaznělo minutu před jedenáctou domem. Sasuke sebou škubl a podíval se na hodiny. Naruto se neubránil úsměvu. „Páni, vy jste ještě tady,“ podivila se Minako, když vešla do obýváku.
„Tak jakej byl film?“
„Celkem dobrej. Jenom nechápu, proč se kolem toho hlavního páru dělal takový povyk. Není přece nic abnormálního, že homosexuálové chtějí mít dítě, ne?“ pokrčila rameny a přešla do kuchyně.
„To jste jí tam pustili takhle neoblečenou?“ divil se Minato. Kushina, Sayuri a Naruto protočili očima.
„Je jí patnáct, tati. Navíc je to jounin, měla by se umět o sebe sama postarat. Nebýt toho, byl jsem jenom o rok starší, když jste mě oženili.“
„Ale to je něco úplně jiného!“ začal se okamžitě bránit Minato.
„Vážně? A můžeš mi říct co?“ povytáhla obočí Kushina. Minato si jenom rezignovaně povzdechl.
„Bože, Daisuke!“ vykřikl Naruto, vstal a vysadil si svého mladšího syna přes rameno. „Co tu ještě děláš?! Vždyť máš být už v posteli!“
„No, my půjdeme,“ usmála se na Sasukeho Kushina.
„Páni, já jsem rád že ležím,“ natáhl se o hodinu později Naruto na postel.
„No to já taky,“ Sasuke si ho přitáhl do náruče a vískal ho ve vlasech. „Šestnáct let. Vážně už je to tak dávno?“
„To mi povídej. Přijde mi jako včera, když nám ty bláznivý holky blokovaly barák.“
„A když jsme se šli kouknout na tenhle dům, jestli ho opravdu koupíme.“
„A když jsme se hádali, jak že se bude Minako jmenovat. Každý tenkrát trval na tom, že to bude kluk.“
„Nebo ty tvoje sedmnáctý narozeniny.“
„Tenkrát, před šestnácti lety, mi můj budoucí život přišel jako trest.“
„A teď? Jak ti to přijde teď?“
„Jako ta nejlepší odměna, kterou jsem vůbec kdy mohl získat. Co víc si přát? Mám úžasnou dceru, skvělého syna, dokonalýho a úspěšnýho manžela…“
„Za svý úspěchy vděčím hlavně tobě.“
„Nepovídej! A můžeš mi říct, proč?“
„Kdybys mi neřekl, ať tu funkci vezmu,…“
„Nabídli by jí nějakýmu blbci, který by si jí nezasloužil. Sasuke, před prvním těhotenstvím jsem sice na výběr neměl, ale pak jsem se mohl vrátit zpátky do aktivní služby a dopracovat se tam vysoko. Jenomže já si místo toho vybral rodinu a mise, u kterých vim, že se za nějakou dobu vrátim zpátky ke své rodině. Byla to moje volba.“
„Tím spíš se cítím provinile.“
„Nemusíš. Sám jsi řekl, že jsem to byl já, kdo tě k přijmutí tý funkce přemluvil. Nebýt toho, takhle spolu alespoň můžeme trávit víc času.“
„Miluju tě, Naruto.“
„Já tebe taky, Sasuke.“
Komentáře
Přehled komentářů
boze proc vdzy napisu ten pitomej nadpis xdd ale jinak to nevidim slovem N A D H E R A jinak mozna mi to pripadne tak trochu jesitny ale cekal sem ze pak se na to podujme i sasuke a tim jen speceti prijeti sebe sameho a lasku ale uz by to asi bylo prilis malinovkove a ten napad mno na mne proste sok ale v takovyhle povidkach je mozne cokoli dd ps : jesli se nekdy budes nudit nebo te chiti depka a nebudes mit spriznenou dusi napis mi jen to neber jako otrepany klise sem tam mame kazdy naladu pod psa a potrebujeme se alespon akhle odreagovat muj email je honza.tokar@seznam.cz budu se tesit xdd na jakokoli odezvu a samozrejmne i na dalsi povidky ahoj
och koncek
(Arya, 6. 2. 2010 0:40)pekne ale sasuke je hokage?! to je nefeeer to nartuo mal vzdy ten sen - gome ja s nim sucitim :D- ale inak peknee
COOOOO?
(Aya Yai, 31. 1. 2010 20:29)
TY VRAHUUUU!!!! ZAKOUSNU TĚ!
...Ne jenom tak kecám... ale je škoda, že je konec TToTT Tuhle kapitolku jsem si fakt oblíbila, i když zrovna nespadala ke snůžce mích oblíbených žánrů :D Ale napsala si to tak, že to chytlo i mě, takže se můžou hezky nahlas pochválit Ten-chan...!
Nebo nemusíš... udělám to za tebe ;D BRAAAAVOOOO!!!
Jsem tak ráda, že je Happy End, páč jsem si na začátku doopravdy myslela že se pozabíjej, ale konec dobrý- věechno dobré ^^
Těším se s čím nás zase jednou překvapíš ;3333
recenze
(honza.tokar, 19. 9. 2011 3:14)