„Kde máte talíře?“
„Skříňka úplně vlevo nahoře.“
„A příbory?“
„První šuplík vlevo dole.“
„A skleničky?“
„Skříňka úplně vpravo nahoře.“
Po přízemí se rozlehl zvuk tříštícího se skla.
„Nemám…“
„Ne! Ty seď! Víš přece, co ti Tsunade řekla.“
Naruto si zhluboka povzdychl a sesunul se zpátky do svýho křesla.
„Jsem těhotnej, ne malomocnej!“ houkl do kuchyně už asi po stý a televizi rovnou vypnul. Stejně v ní nic zajímavého nedávají-ostatně, jako vždycky.
„Jseš na rizikovym těhotenství!“ opravila ho Kushina. „Krucinál, já už se na to vážně vybodnu! Kage bunshin no jutsu!“ Naruto se ušklíbl. Chvíli na to už tam nakráčelo několik Kushin a přinesly mu oběd.
„Kdybys mě nechala zvednout se, udělat těch pár kroků a přinést asi pěti gramový talíř s tři sta gramovým obědem, nemusela si plýtvat chakrou.“
„Pokud jsi ty i ten malý v pořádku, tak se klidně roztrhnu,“ usmála se a něj Kushina, která si k němu přinesla i svůj oběd. Sedla si na sedačku a znovu zapla televizi.
„Jak si můžete být všichni tak jistí, že to bude kluk?“ zeptal se jí Naruto a pustil se do vlastního oběda. „Nakonec to bude holka a bude!“
Klaply dveře. Naruto se šťastně usmál a znovu přepl televizi.
„Ahoj, Naruto!“ překvapeně vzhlédl. Ve dveřích stála Sayuri, ještě pořád v ANBU oblečení. Za ní prošel Sasuke a vydal se nahoru. Což Naruta nějakým zvláštním způsobem uklidnilo. „To jsi překvapenej, co?“ usmála se na něj vesele mladší sestra a sedla si do sedačky.
„Hn,“ odpověděl bez valného nadšení. Zabral se do svých myšlenek. Po chvíli si překvapeně uvědomil, že Sayu na něj celou dobu mluví. Ještě před pěti měsíci by za tuhle chvíli rodinné pohody dal všechno a teď…? Byl by raději, kdyby tady už ani jedna nebyla, Sasuke seděl na svým místě a oni zase vedli své živé debaty. Nechápal to. Co se za tu dobu stalo?
„Hej, Naruto! Posloucháš mě?“ probral ho z přemýšlení lehce naštvaný hlas Sayuri.
„Jistě že,“ usmál se na ní. „Cos říkala?“ Sayuri se zamračila.
„Ptala jsem se tě, jestli něco chystáš na své narozeniny.“
„Narozeniny?“ ptal se zmatený Naruto.
„Jo, narozeniny,“ povzdychla si Sayuri. „Na cos to myslel, že jsi zapomněl i na narozeniny?“ podezíravě se na něj bych tě doprovodil.“ podívala. Naruto lehce zčervenal a uhnul pohledem právě včas, aby viděl Sasukeho projít kolem dveří a zajít do knihovny. Nesouhlasně se zamračil. „Já jenom, že už je srpen a ty máš na začátku října narozeniny. Měl bys už pomalu plánovat, co na narozeniny.“
„Jo tak. No, víš Sayu, já ani nic moc dělat nechci,“ Sayu se na něj šokovaně zadívala.
„Ty nechceš dělat oslavu? Jsi to opravdu ty?“ Naruto se na ní popuzeně podíval.
„Jistě že jsem. Ale v tý době budu v osmým měsíci a byl bych opravdu rád, kdybych to malý donosil,“ instinktivně si položil ruku na břicho. Sayu se zamračila.
„No jak myslíš. Ale jedno ti řeknu-od tý vaší pitomí svatby se z tebe stává nudný vzorný manžílek,“ s tím odešla jak ona, tak Kushina. Naruto se za ní jenom zaraženě díval. Opravdu se začíná měnit v nudného týpka, který je oddaným manželem, ale je s ním děsná nuda?
Sasuke slyšel, jak ty dvě odchází. Zavřel knížku a tiše přešel do obýváku. Zastavil se na prahu dveří. Naruto jenom zaraženě zíral před sebe. Věděl, na co myslí.
„Nejseš nudnej,“ Naruto sebou při zvuku jeho hlasu trhl a otočil se na něj. „Rozhodně s tebou není nuda. A pokud ona tvrdí opak, nezná tě tak, jak by jako tvoje sestra měla,“ Naruto otočil hlavu zpátky k televizi. „Ale aspoň něco by jsi udělat měl,“ zase se na něj otočil. „Netvrdim že nějakou bůh ví jakou párty, ale aspoň posezení s tvou rodinou.“
„Ty nejsi moje rodina?“ Sasukeho ta otázka zaskočila. A ještě víc ho zaskočili slzy, které spatřil v Narutových očích. Pousmál se.
„Myslel jsem, že po tom, co ti Sayuri řekla, mě tam nebudeš chtít. Ale rád tě kamkoliv doprovodím.“
„Naruto?“ Naruto na Kushininu otázku nereagoval. Jenom se díval před sebe. Už zase. „Tak a dost!“ rozhodila rukama a stoupla si před něj. Stále nereagoval. Což jen dokazovalo, že byl úplně mimo. Zhluboka se nadechla. „NARUTO!“ zaječela. Ten sebou jen lehce trhl a usmál se na ní.
„Ano, mami?“ Kushina si zhluboka povzdechla a posadila se na pohovku.
„Tak co se děje?“
„Co by se mělo dít?“ zeptal se jí Naruto nechápavě.
„Naruto, už celý týden jsi neustále duchem mimo. A to u tebe není normální,“ čekala, co řekne. Ale on mlčel. „Mám poprosit nejdřív Sayuri, ať to s tebe vytáhne, potom Minata a kdyby ani to nefungovalo, tak Sasukeho?“ pohrozila mu. Naruto se zamračil.
„Já…“ začal, ale pak zase zmlknul. „Co to je, když vedle někoho jsi a jsi šťastný, ale jakmile tady není, máš pocit, že kus tebe chybí? Co to je, že když jsi s ním, skvěle se bavíš, ale jakmile ti není nablízku, nedokážeš se na nic pořádně soustředit a nic tě nebaví? Co to je, když mu důvěřuješ víc, než komukoliv jinému?“ Kushina se pousmála.
„To je láska, Naruto,“ on ztuhl. Přemítal nad mnoha možnostmi, ale tohle ho nenapadlo. Snad není… Ne! To prostě nemůže být pravda!
„Naruto? Stalo se něco?“ Naruto sebou mírně trhl, zčervenal a sklopil hlavu. Sasuke zaklapl svou knížku a lehce se zamračil. Plně si uvědomoval, že Naruto ho celou tu půl hodinu propaloval pohledem. Ale byl zticha, což ho docela mátlo.
„Sasuke, miluješ někoho?“ po této otázce mu málem vypadla knížka z ruky. Snad si nevšiml… Ne, určitě si nevšiml! Ale co má odpovědět?! „Totiž-miloval jsi někdy někoho?“ zadíval se mu do očí a Sasuke mu prostě nedokázal lhát.
„Jo,“ zamiloval se asi před měsícem a stále miluje. A však koho, to mu prostě nedokáže říct. A… zdálo se mu to, nebo se v Narutových očích mihl záblesk zklamání? To se mu muselo zdát.
Ale nezdálo. Naruto v tu chvíli opravdu byl zklamaný. I když se snažil, aby si nedával zbytečné naděje, nepovedlo se. V duchu doufal, že… ale to je blbost. Sasuke se určitě nikdy nezamiluje do takovýho paka, jako je on.
„Proč se ptáš?“
„Já… to nic. Nech to plavat.“
Najednou se zdálo, jako by se jejich vztah vrátil k začátku. Nemluvili spolu a ani nijak jinak nedávali najevo, že si jsou vědomi přítomnosti toho druhého. Alespoň tedy pro nepozorného diváka.
Ten pozorný by si už něčeho mohl všimnout. Třeba toho, že i když se oba dívají do svých knížek, trvá někdy celé hodiny, než některý z nich otočí stránku. A ten, komu by nic neuniklo, by si mohl všimnout i kradmých pohledů, které po sobě házeli.
Kushině pak bylo divné, že Naruto skoro vůbec nemluví. Jenom jí odpovídal na otázky a to v co nejkratších větách. A kolikrát ani to ne.
Nakonec se rozhodla, že si o něm bude muset s někým promluvit. A jelikož Naruto nevycházel z domu a jediný, kdo v celým domě za tu dobu byl kromě ní a Naruta byl Sasuke, hned věděla, kdo ten dotyčný bude.
„Sasuke, mohl bys na chvíli?“ odchytila si ho hned, jak vešel do domu, a zavedla ho do kuchyně. Bylo jí jasné, že Naruto je zase duchem mimo, přes to ale za sebou pečlivě zavřela dveře. „Co se to s Narutem v poslední době děje?“ tentokrát se zamračil i Sasuke.
„Netuším,“ odpověděl upřímně. „Vlastně… je takový už asi dva týdny. Snažil jsem se s ním navázat nějakej normální rozhovor, ale pokaždé zrudl a odklonil pohled,“ v tu chvíli se v Kushinině očích zableskla jiskra náhlého pochopení. Vybavila si rozhovor, který vedla s Narutem zhruba v době, kdy se začal do sebe takhle zavírat. A po Sasukeho informaci jí bylo všechno jasný.
Předpokládám, že prosba o komentáře už je samozřejmá, ale když se podívám na to závratné číslo, kolikrát byla kapitola zobrazena, a porovnám ho s počtem komentářů... pak musím ještě víc poděkovat těm, co komenty opravdu píšou
jéééj
(elis, 21. 6. 2014 20:41)