12.: Menší problém
28. 11. 2009
A uplynulý čas se začal podepisovat a na Narutovi. Koncem třetího měsíce měl malé, zakulacené bříško.
Začátkem čtvrtého měsíce se Naruto probudil uprostřed noci. Tou dobou to nebylo nic neobvyklého, ale Naruto cítil, že tentokrát je něco jinak. Otočil se na bok a strnul.
Vedle něj ležel Sasuke. Deku měl zkopanou k nohám postele a byl jenom v pyžamových kalhotech. Není se čemu divit, červencové noci jsou horké. Ve tváři měl spokojený, uvolněný výraz a vlasy mu spadaly do obličeje.
Naruto nasucho polkl. Jeho pohled spočinul na mírně pootevřených rtech. Polilo ho horko. Začala se ho zmocňovat touha.
Raději urychleně vstal. Sešel z patra a vešel do knihovny. Zavřel se tam a pustil se do první knížky, která mu přišla pod ruku.
Sasuke se vzbudil o chvíli později. Už se ani neobtěžoval podívat se na místo vedle sebe a rovnou se vydal do kuchyně. Tak ale nikdo nebyl. Zamračeně přešel do obýváku, ale i tam byl prázdnej. Vyšel mu až třetí pokus-knihovna.
„U Kami-sama, Naruto! Co tady děláš?“
„Čtu si?“ odpověděl Naruto a tvrdohlavě se snažil zírat do knížky a ne na rozespalého Sasukeho.
„Teď? Ve tři v noci?“
„Jo. Něco proti?“ Naruto vzdal svůj vnitřní boj a přes knížku doslova hltal každý centimetr Sasukeho odhalené kůže. Ten si toho, v polospánku, ani nevšiml.
„Ne, nic,“ obrátil raději. „Kdyby se něco dělo, křič. Pokud se vzbudím, přijdu sem,“ ač to Sasuke řekl, věděl, že už neusne.
Když se Sasuke vrátil odpoledne domů, Naruto seděl v obýváku.
„Ahoj,“ pozdravil ho podle zvyku. Neušlo mu, že Naruto drží knížku poněkud křečovitě.
„Ahoj,“ odpověděl stroze a dál zarytě zíral do knížky, pořád na to samí místo. Sasuke se zamračil. Něco mu tady nesedělo.
Po asi čtvrt hodině se Naruto zvedl a beze slova přešel do knihovny. Sasuke byl zmatený. Co se tady děje? Neušlo mu, že po něm celou tu dobu Naruto pokukoval.
Když si šel večer lehnout, Naruto už spal. Ale když se o pár hodin později vzbudil, Naruto vedle něj nebyl. Chvíli zvažoval, že by se ho zase vydal hledat, ale nakonec to zamítl.
Naruto spal v obýváku. Když se uprostřed noci probudil ve svý posteli, zase se ho, při pohledu na Sasukeho, zmocňovala touha. A tak se raději vzdálil. Za Tsunade s tím chodit nechtěl. Myslel si, že to za chvíli zmizí samo. Ale nezmizelo-ba právě naopak!
„První noc stačilo, že spí v jiné místnosti. Přes den se mu pak snažil vyhýbat. Druhou noc to bylo o něco horší, ale usnul. Následující den probíhal v duchu toho předchozího. Ale noc už byla o něčem jiném.
Naruto se na gauči pořád převaloval. Prostě nedokázal nemyslet na to, že jenom patro nad ním leží polonahém, spící Sasuke. Pořád se mu vybavoval pohled na jeho spícího manžela, jak měl jemně pootevřené rty, jak se mu obnažený hrudník pravidelně, rytmicky zvedá, jak mu hedvábné vlasy spadají do uvolněného obličeje… Několikrát se musel kousnout do rtu tak, že se mu z něj spustila úzká stroužka krve. Usnul až když se rozednívalo.
Další den probíhal stejně, jako ty předchozí. Ale i když se snažil Sasukemu vyhýbat, jak mohl, toužil ho obejmout, dotýkat se ho… Nebo ho aspoň vidět!
Šel si lehnout až pozdě v noci. Byl z toho ponocování unavenej a tak předpokládal, že jakmile dolehne, usne. Víc se mílit nemohl.
Jakmile zamhouřil oči, zjevoval se mu Sasuke tak, jako minulou noc. A Naruta znovu ovládala touha, chtíč… Dokonce už vstal z postele a přešel ke dveřím. Pak se vzpamatoval a zase si lehl. Ale moc dlouho v klidu nezůstal Musel něco dělat, prostě musel!
Přešel do kuchyně a všechno zotvíral. V jedné skříni objevil koš plný nerozlouskaných ořechů. Dal si ho na stůl, vedle toho dva talíře a začal je rukama louskat.
Ovšem Sasuke taky nemohl usnout. I když k tomu neměl stejný důvody, jako Naruto. Sešel do kuchyně, aby se napil. Pohled na Naruta, jak holýma rukama louská ořechy, ho překvapil.
„Co tady děláš?“ Naruto sebou trhl a svůj nepřítomný pohled upřel na Sasukeho. Ale když viděl, kdo ho to vyrušil, rychle pohled odvrátil. Na otázku neodpověděl. Sasuke se zamračil. Přešel ke dřezu, nalil si vodu a napil se. Pak se otočil zpátky na Naruta. „Absolutně nechápu, co se to tu děje, ale nebudu tě nutit, abys mi to řekl. Ale měl bys dojít za Tsunade. Ať je tvůj problém jakémkoliv, jsem si jistej, že ona ti dokáže pomoct,“ dořekl, obrátil se a odešel.
Jakmile se za ním zavřely dveře, Naruto spustil ruce. Věděl, že má Sasuke pravdu-takhle to dál nejde.
A tak se další den, pátý v pořadí, vydal za Tsunade.
„Áaa, Naruto!“ Tak jak se vám vede?“
„To děcko až moc dobře. Dělá si se mnou, co chce,“ zavrčel nevrle. Cesta přes celou Konohu mu dala dost zabrat. Přistihl se, jak se otáčí za každým hezčím zadkem.
„Vážně?“ Pokud jsem to dobře spočítala, měl bys teď mít větší chuť na sex. A samozřejmě bys to měl pociťovat i na svém vnímání okolního světa.“
„A právě o tom mluvím,“ přikývl Naruto. „Dokonce teď musím spát na gauči a ani to nezabrání jistým… ehm… myšlenkám,“ Naruto se červenal. Tsunade se vědoucně usmála.
„Dám ti prášky. Zmírní to to vnímání natolik, že se aspoň vyspíš. Ale nemůžu zajistit, že to vymizí úplně.“
Dostal prášky a hned si jeden vzal. Chvilku ještě zůstal v čekárně, aby stihly prášky účinkovat, a pak se vydal domů.
Navzdory Tsunadinýmu varování si cestou uvědomil, že prášek zabral dokonale. Když přišel domů, opět zamířil do knihovny. Tentokrát si tam ale jenom vyhledal knížku a vrátil se do obýváku.
O pár hodin později se vrátil Sasuke.
„Ahoj, Naruto.“
„Ahoj, Sasuke,“ vzhlédl a usmál se na něj. Pak se vrátil ke čtení. Sasuke se spokojeně pousmál. Věděl, že Naruto za Tsunade zašel a jeho problémy jsou v tuhle chvíli minulostí-a to mu stačilo vědět.
„Co to čteš?“
„Průběh těhotenství a začátky s dítětem,“ zašklebil se na něj Naruto. „Už mám vážně plný zuby toho, že mě něco překvapí a tohle byla poslední kapka,“ Sasuke pozvedl obočí. Teď ho to začalo opravdu zajímat.
„A můžu vědět, co že ti vlastně bylo?“ Naruto se na něj zamyšleně zadíval.
„Ne,“ řekl nakonec a vrátil se ke čtení. Sasuke si pobaveně odfrkl a šel se převlíknout.
Naruto se lehce zamračil. Teď byl pro změnu zmatenej on. Jakmile Sasuke vešel do obýváku, jako by zpozorněl. Nedokázal si to vysvětlit, ale hned cítl, že tam je. Ještě před tím, než promluvil ještě před tím, než on vzhlédl. Prostě to věděl. A to ho trochu děsilo.
A čas šel zase dál. Na Narutovi už bylo těhotenství lehce znatelné. A i přes menší problém na začátku měsíce si už rozuměli. Společně trávené chvíle se ze čtenářského klubu měnili v debatní kroužek. Naruto zjišťoval, že v Sasukeho přítomnosti se prostě nedokáže na četbu soustředit. A tak se místo toho pouštěl do debat.
Brzy na to zjistil, že se s ním nemá pouštět do složitých debat. Sasuke byl až moc dobrý protivník a na všechno dokázal najít argument.
„Mimochodem,“ prohodil jednou večer Sasuke. „Mamka vzkazuje, že oslava bude zítra od šesti.“
„Oslava? Jaká oslava?“ zamračil se Naruto. Sasuke si teprve v tu chvíli uvědomil, jak málo toho o sobě vědí a to i přes to, že jsou víc jak čtyři měsíce manželé.
„Zítra mám narozeniny,“ Naruto se na něj překvapeně podíval.
„Aha. Tak to jsem nevěděl,“ zamumlal sklesle Naruto. Připadal si blbě, že o tom nic nevěděl.
„Naruto?“
„Hn?“
„Nemusíš tam být,“ Naruto vzhlédl a tázavě se na něj zadíval. „Vyhneš se tak zbytečným kecům a já to už nějak okecám. A na dárek můžeme zapomenout.“
„Ne!“ odpověděl rázně Naruto. Tentokrát tázavě pozvedl obočí Sasuke. „Já… jsem ti vděčněj… za hodně. Takže… zejtra ti něco koupím a večer…,“ Naruto se zarazil, zamračil, vstal a vydal se do ložnice. Tam otevřel skříň, soustředěně se do ní zadíval a zamračil se. Pak se otočil na Sasukeho, který šel za ním. „Nemám co na sebe,“ bezmocně rozhodil rukama. Sasuke si pobaveně odfrkl a zadíval se na skříň narvanou až k prasknutí.
„Jo, to jde vidět,“ pronesl ironicky. Naruto se na něj zamračil.
„Tři čtvrtě oblečení na sebe nenavlíknu a zbylá čtvrtina není na takovýhle příležitosti.“
„Tak si na sebe vezmeš kimono a bude,“ Naruto se znova zamračil.
„Ale když já mám jenom to jedno, co jsem měl prve u vás. A to se tam nehodí.“
„Tak víš co? Vezmu si na zejtřek volno a půjdem spolu nějaký koupit, dobrá?“
„To nejde! Já ti musím koupit ten dárek a kdybys u toho byl, nebylo by to překvapení.“
„Tak já dám Sayuri zejtra volno a půjde s tebou ona.“
„A to nemůžu jít sám?“
„To víš že jo!“ Tobě se něco stane a já budu mít zejtra večer s tvojí rodinou peklo.“
„Naši a Sayu tam budou taky?“
„Ne, to říkám jenom tak.“
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
