4.: Záchrana! Nebo...
Naruto se opatrně proplížil kolem zdí až k oknu do obýváku. Vydechl ulehčením, když si všiml, že okno je mírně pootevřené. Lehce do něj strčil a ono se tiše otevřelo natolik, že mezi ně dokázal vsunout dlaně a naprosto tiše ho otevřít. Lehce přehodil přes parapet jednu nohu, druhou a zaposlouchal se. Slyšel hlasy od dveří do pracovny a tiše, měkce vydechl. Lehce dopadl na měkký koberec a co nejrychleji a nejtišeji se vydal ke schodům.
Když vyšel ze dveří obýváku, které byly hned vedle velkého dřevěného schodiště, podvědomě se ohlídl. A byl rád, že od neznámého ho dělí roh. Zavrtěl hlavou a rychle vyběhl schody. Předposlednímu schodu, který lehce vrzal, se na poslední chvíli vyhnul a už vbíhal do svého pokoje. Nezdržoval se se zavíráním dveří. V rychlosti otevřel okno. Naneštěstí byl ve svém spěchu neopatrný a tak o sebe skla hlasitě cinkla. Zamrzl na místě a zaposlouchal se.
„Co to bylo?!“ uslyšel zespoda náhle rozhněvaný a ostražitý hlas a následně na to jakoby zamumlanou odpověď. Hlasy se opět stáhli na původní hlasitost, takže si oddechl s vědomím, že Sasuke to nějak okecal. Jenom doufal, že se mu něco nestane. Zatřepal hlavou nad překvapující myšlenkou a rychle vylezl z okna na strom. Tuto cestu znal už léta, takže se během pár chvil ocitl na zemi a rozeběhl se na druhou stranu ulice a rychle zvonil na dům sousedů. Po několika sekundách mu otevřela starší paní.
„Dobrý den, Uzumaki Naruto, státní kriminálka, potřebuju si zavolat,“ už v průběhu řeči se rychle přesouval k telefonu. Rychle vytočil číslo a jenom netrpělivě čekal, až to někdo vezme.
„Prosím? Tady recepce státní…“
„Sakuro, okamžitě pošli posily na adresu U Sadů 483. Máme tu jednoho z těch padouchů z Aka-“ jeho slova přerušil výbuch z jeho domu. Sevřelo se mu srdce. „Ať okamžitě přijedou!“ bylo poslední, co řekl. Potom už vytáhl pistoli a běžel zpátky k domu. Stařenka se za ním jenom překvapeně dívala.
Proklínal sám sebe. To si nemohl po poslední akci zkontrolovat, jestli mu nedošli náboje? Nebo si mohl vzít třebas jenom půlku nábojů, ne všechny. Kruci!
Sasuke dřepěl u dveří a jenom přemýšlel, co teď. Musel toho chlapa nějak zarazit, ale neměl nejmenší tušení, jak to udělat. Vzpomněl si, jak na ne jedné akci Naruto mluvil s protivníky a dokázal je vytočit tak, že si na svůj úkol ani nevzpomněli. Dokázal by to on taky?
„Ale ale, copak to tu máme? Nějaké pískle se skrývá v místnosti, do které se chci dostat? No, to má ale pískle opravdu velkou smůlu.“
„To si jako myslíš, že bys ty dveře dokázal prokopnout?“ do svého hlasu se snažil dát co největší stopu pohrdání. Nevěděl, kolik času Naruto potřebuje, takže musel hodně improvizovat. „Ty dveře by nedokázal vykopnout ani mistr světa v kick boxu. Jsou dělány z kvalitního masivu,“ téměř se mu prášilo od pusy, jak si narychlo vymýšlel.
„Ale copak o tom ty víš? Seš snad Minatův synek, kterým se tak často vychloubal?“ Sasuke si skousl ret. Pokud si právě tento synek nepospíší, budou ve velkým průšvihu oba.
„A kdo si jako myslíš, že by tady měl bejt jinej?“ no dobrá, když si dotyčný bude myslet, že je Naruto, může ze sebe dělat blba, aniž by poskvrnil svou pověst.
„No to nevim, ale prý je dost dobře možný, že se tu objeví někdo z kriminálky, aby…“ v tom jeho hlas přerušilo cinkání skla ze shora. Sasuke zaklel tak tiše, jak jenom mohl. Jistě, ten idiot nemohl cokoliv udělat bez toho, aby na sebe strhl pozornost! Přesto se mu však sevřelo srdce strachy.
„Co to bylo?!“ hlas se ozval o hodně hlasitěji a také velmi rozezleně.
„Co by?“ snažil se nadhodit lhostejný tón. „Okno na záchodě necháváme permanentně otevřený a když je vítr, občas to s ním takhle třískne,“ a jenom se v duchu modlil, aby nahoře nějaký záchod opravdu byl, nebo aby ten chlap neznal plánek domu. Slyšel zpoza dveří odfrknutí a úlevně vydechl. Teď by to snad nemělo trvat tak dlouho a Naruto by měl zavolat posily. Ovšem za jak dlouho dorazí, to je další otázka.
„Víš, já bych si s tebou opravdu rád takhle povídal třeba celý den, ale šéf mi dal jasný úkol a já ho musím splnit. Takže buď tak laskav a zůstaň u těch dveří, ať se rovnou zbavím svědků,“ Sasukemu se prudce rozbušilo srdce a okamžitě ustoupil o tři velký kroky. Pak mu pohled padl na tašku, ve které nyní byly všechny potřebné důkazy. Jasně, Naruto jí vzít s sebou nemohl, to by byl už až moc nemotorný, rychle po ní chňapnul a vyskočil z okna, ale to už se ozval výbuch a tlaková vlna ho odhodila. On si stihl jenom ty papíry dát před sebe, aby se nerozlítly po celý zahradě, a pak už jen cítil ochromující bolest ve svém nose, jak se zlomil při nárazu na onu vysokou betonovou zeď. „Páni, krásnej pád, člověče,“ rozchechtal se ten někdo. „No, škoda že tě nezabil. Takhle to budu muset udělat sám.“
Sasuke už ležel rozpláclý pod zdí a nebyl schopný ani otevřít oči, natož se pohnout. Taška s dokumenty ležela hned vedle něho a on jen nadával, jak tomu grázlovi usnadnili práci. A on se k němu mezi tím blížil a pohrdavě na něj mluvil.
„Už ani krok!“ ozval se od domu známý hlas a Sasuke téměř zasténal. Může mu někdo vysvětlit, co to tu pako, které se nedokáže ani samo ubránit (ve všech předchozích akcích ho musel Sasuke zachraňovat), dělá?! Takhle akorát ten šmejd dostane je oba.
„Ale ale, snad by ses nám nechtěl rvát?“ slyšel výsměšný hlas toho grázla. A hned na to zazněl výstřel. To ho tak vyděsilo, že přes veškerou bolest otevřel oči a stočil hlavu k domu. Tam stál Naruto s pistolí v ruce, zamračeným, vážným výrazem a lehce se cuchajícími vlasy. Oblečení měl špinavé a lehce otrhané, ale to přesně podtrhávalo ten divoký, nespoutaný dojem, kterým nyní působil. Sasuke jenom lehce pootevřel pusu. Teprve v tu chvíli si všiml jednoho dlouhovlasého blonďáka v tmavém oblečení, který se držel za zakrvácenou nohu.
„Nechtěl, ale pokud to bude nezbytně nutné, dokážu vystrčit drápky,“ prskl naštvaně. Pohledem o Sasukeho ani nezavadil a opatrně, obezřetně došel k tomu chlápkovi. Ten se po něm ohnal a v ruce se mu zaleskl nůž, nicméně zranění mu ubíralo potřebnou sílu a razanci. Naruto útok jednoduše odrazil, vyrazil mu kudlu z ruky a bolestně mu jí skroutil za zády. K ní přidal tu druhou a spoutal ho pouty, které vytáhl zpoza opasku. V jeho očích se zračil neuvěřitelný vztek, který překrýval veškeré obavy v jeho srdci. Jakmile však byl ten chlap spoután a tím pádem nehrozil jenom útěk (neboť noha byla opravdu ošklivě zraněná), přesunul svou pozornost k Sasukemu.
„Jseš v pořádku?“ zeptal se starostlivě a pár kroky se ocitl u něj. Lehce se konečky prstů dotkl jeho zlomeného nosu. Sasuke zavřel oči. Dotek to byl příjemný, strašně opatrný a hřejivý.
„Idiote!“ zamumlal tiše. „Řekl jsem ti snad jasně, abys střílel jen v ohrožení života.“
„Byls v ohrožení života,“ odpověděl prostě Naruto. Z kapsy vytáhl kapesník a zaběhl do domu. Po pár chvílích se vrátil s mokrýma rukama i kapesníkem a lehce jím otřel krev, která se usadila Sasukemu na obličeji. Sasuke usykl bolestí, když moc zatlačil přímo na nosu. „Promiň,“ zamumlal provinile a odtáhl od něj ruku.
„To-to je dobrý,“ zamumlal na oplátku Sasuke a posadil se. Lehce se mu zamotala hlava, takže opět téměř spadl do lehu, ale zachytily ho Narutovi ruce. Překvapeně zamrkal. Nikdy si neuvědomil, že to křehké stvoření je vlastně téměř stejně silné jako on. Křehké stvoření?! Opravdu si teď pomyslel, že Naruto je křehké stvoření?
„Jseš v pořádku? Nemám zavolat záchranku?“ přiklekl si k němu starostlivě Naruto a opatrně mu setřel krev zpod oka. Věděl, co všechno může způsobit silná rána do hlavy. Sám v dětství kvůli takovéto na první pohled nevinné ráně do hlavy strávil dva týdny v nemocnici.
„Volal jsi na velitelství, ne? Oni kdyžtak posoudí, jestli je tu záchranka potřebná,“ obrátil svůj pohled k tašce vedle sebe. „Jsou všechny ty papíry v pořádku?“ Naruto našpulil pusu a lehce ho drcl do ramene.
„Nějaký papíry mě nezajímaj. Hlavně jestli seš v pořádku ty,“ vyletělo z něj dřív, než si to vůbec stačil nějak promyslet. Jeho tváře zčervenaly a on uhnul pohledem před tím Sasukeho, který se k němu okamžitě stočil. Černovlásek se pousmál. Naruto byl roztomilý, když se takhle červenal. Počkat-roztomilý? Křehký?! Asi se do tý hlavy praštil víc než předpokládal.
„Jak jsem říkal, jsem v pohodě,“ řekl a natáhl ruku k těm papírům. Naruto ho však předběhl, sebral tašku a sám do ní nakoukl.
„Pokud je tohle ten papír, cos hledal,“ jeden z papírů vyndal a podal mu ho, „tak máme všechno,“ Sasuke ho prozkoumal a potom se spokojeně usmál.
„A navíc ještě bonus,“ pokusil se zasmát, ale rozbolela ho hlava. Chytil se za ní a hned na to ucítil na své ruce jiný hřejivý dotyk. Strnul a vzhlédl. Naruto se na něj starostlivě díval.
„Tsunade tě do práce nejbližších pár dní nepustí,“ zamumlal přemýšlivě. „A já to sám nezvládnu,“ přiznal tiše. Sasuke se pousmál. Poněkud nerozhodně zvedl druhou ruku a lehce ji přitiskl na blonďákovu tvář. Do jeho očí se zabodl překvapený modrý pohled.
„Můžeš si vzít práci domů.“
„Ale…“ Naruto mávl rukou k polorozbořenému domu.
„Ne, myslím ke mně domů… k nám domů,“ poslední tři slova zamumlal tak tiše, že si nebyl jistý, jestli ho Naruto slyšel. „A tam mi už nikdo nemůže zabránit ti s tím pomoct,“ jeho ruka na Narutově tváři se pohnula v něžném pohlazení. Blonďák se na něj usmál.
V dálce se rozezněly sirény a čím dál rychleji se přibližovali…
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj, prosím pokračuj v psaní téhle povídky je strašně moc hezká a dobře se čte
jo jo jo
(honza.tokar, 18. 9. 2011 23:42)takhle to ma zacinat a koncit peknym haapeningem ale.. nekdy si zivot s nama hraje o neco vic nez by sme si prali snad pochopis co sem tim myslel a dalsi povidka nebo pokracovani bude pak dokomaly dd
...
(Eclair(www.eclairsstories.estranky.cz), 27. 8. 2010 14:31)tady se to začíná pěkně rozjíždět:D...ale chudák babča:D:D:D...ale už se těším na další dílek;-)
...
(Mono, 26. 8. 2010 18:53)
Zdarec, Teníí...
Další povedená kapitola...ach, jak ty to děláš? :D No nic...fakticky dobrý...chudák babička, když jí Naruto takhle vletěl do domu...
A otázečka: pár je to SasuNaru, nebo NaruSasu? Druhá možnost by mi udělala mega velkou radost... :D
...
(akimari, 26. 8. 2010 16:20)
a páchateľ to mal všetko V.I.P. :D :D
pekne sa posunul ich vzťah a naozaj som rada, že to pako výnimočne niečo dokázalo :D
som zvedavá ako na tento škrt cez rozpočet bude reagovať Akatsuki ...no úprimne ma viac zaujíma čo budú robiť doma. ... Spolu...sami...:D :D
secret-wishes.blog.cz
(Lilith-sama, 25. 8. 2010 23:27)A iskričky už medzi nimi lietajúúú *yahoo* :D:D Krásna kapitola. Dobre, že si späť... Tvoje poviedky mi už začínaly chýbať ;).
....
(terkic, 25. 8. 2010 21:39)nejen ty sis tuhle povídku oblíbila:) je moc moc povedená:) a běží to rychle tak akorát:)
Ahoj,tak uz si spät.
(Haku, 25. 8. 2010 21:06)A s takymto krasnym pokracovanim,no chvalim,chvalim Naru ako drsny zachranca...to sa mi paci.Len uz stepujem co ocakavam dalsiu kapitolku.Dakujem.
Ahoj
(market, 27. 12. 2012 18:25)