„Naruko?!“ Naruta probudilo zaklepání na dveře. V duchu se proklel, že si nenařídil budíka alespoň hodinu dopředu. Byl opravdu zvědavý, jak to všechno chce teďko stihnout.
„Ano?“ do pokoje nakoukla blonďatá hlava jeho otce.
„Za půl hodinky odjíždíme, dobrá?“
„Eh, tati?“ Minato se na něj tázavě podíval. „Nešlo by ten odjezd posunout o půl, tři čtvrtě hodiny?“ nevinně se usmál. Minato se rozesmál.
„No jistě. Mladá dáma potřebuje dostatek času na přípravu, že?“
„No jistě,“ pousmál se s lehce narudlými tvářemi.
„Jistě. Počkáme.“
Po hodině vrazil do místnosti, kde předešlí večer večeřeli, v krátkých světle modrých minišatech a botech na podpatku.
„Ale, Šípková Růženka se nám probudila,“ ušklíbl se Sasuke.
„Taky přeji dobré ráno, Sasuke-kun,“ Naruto se na něj usmál a sedl si ke stolu. Sáhl po toustu. „Podáš mi prosím máslo?“
„Tak kdy vyrážíme?“ zeptal se Sasuke, zatímco podával Naruko máslo. Snažil se na ní nedívat, ale pohled mu neustále sklouzával na její odhalené nohy.
„Jakmile se najíme.“
„Najíme? Pokud já vim, my máme už snídani v sobě.“
„Tak buď zticha, nebo začnu debatovat a to se do města nedostaneme dřív než před polednem,“ upozornil ho mile Naruto. Měl důležitější věci na práci, než debatovat s nějakým Uchihou. Co se stalo jeho mámě, když se takhle vytratila ze skypu?
O dvě hodiny později Minato zaparkoval před velkým obchodním domem. Naruto si vydupal místo vedle řidiče a tak Sasuke lehce nabručeně seděl vzadu.
„Tak, kam první? Kenvelo? Terranova? H&Mko? Puma? Nike? Adidas? Roxy? Secret? Esprit?“ Naruto nestačil valit oči, nad prestiží a hlavně cenou značek, které Minato jmenoval.
„Navrhuju Pumu, Nike, Adidas, Roxy, Secret, Esprit, H&Mko, Kenvelo a Terranovu přesně v tomhle pořadí,“ zamumlal Sasuke.
„Já bych šla nejdřív do Terranovi, pak se uvidí,“ pokrčil rameny Naruto a sladce se na svého otce usmál.
„Fajn, jde se do Terranovi,“ zavelel Minato a vydal se dovnitř obchoďáku. Naruto se po Sasukem ani neohlídl, zavěsil se do Minata a šel s ním.
„Proč já tady vůbec jsem?“ zabručel si pro sebe nejmladší z Uchihů otázku, na kterou však pár minut po tom dostal odpověď. „Na očumování Naruko v nejrůznějších modelech.“
Sotva vešli do obchodu, Minato se Sasukem začali vytahovat nejrůznější trika, kalhoty a sukně. Naruto se celkem děsil, protože ty kalhoty byly ve většině případů opravdu, ale opravdu těsné.
„Tak, a teď do kabinky,“ zavelel Minato, zahnal Naruta do kabinky a přes dveře mu přehodil všechno oblečení. Naruto si těžce povzdechl a snažil se na sebe nasoukat jedny z těch nejtěsnějších kalhot. Povedlo se, ale… ten rozkrok se mu nelíbil. V rychlosti se prohrábl tričkama, až narazil na jedno delší a v patřičných partiích dost volný.
„No tak Naruko! Co tam takovou dobu děláš?“
„Co se asi tak dělá v převlékací kabince?“ zavolal otráveně přes dveře. Ale zradila ho jeho fantazie, neboť si ihned vybavil tolik činností… Krvavě zrudl. „Vždyť už jdu!“ dopověděl proto hnedka, aby ho nemohl Sasuke doplnit. Vyšel z kabinky. Minato se usmál, ale Sasuke si ho nesouhlasně změřil pohledem.
„Proč si k těm super kalhotám bereš takový hadr?“ nechápal to. Ta holka před ním měla, dle šatů, úplně dokonalou postavu, tak proč se pak halila do takovýhle volných hadrů? Nemohl popřít, že ty jí sice taky slušely, ale ty kalhoty by vypadaly líp v nějakým topu.
„Řekněme jen, že nemám ráda úzký kalhoty a tak se je snažím vykompenzovat alespoň volným trikem,“ zabručel Naruto. Opravdu nevěděl, jak by se z této debaty měl dostat. Proto měl nejraději sukně. Byly celkem pohodlné a dalo se za ně leccos skrýt.
„A proč si nevyzkoušíš aspoň nějaký pořádný výstřih?“
„Nemám ráda výstřihy,“ zavrčel ještě tišeji. To je taky pravda. Copak někomu nestačily dlouhé štíhlé nohy? To ještě museli čumět do výstřihu?
„Fajn, ale to si k tomu nemůžeš vzít třeba tohle triko?“ Sasuke sáhl do hromady a vytáhl pěkné přiléhavé triko končící v pase s přijatelným výstřihem.
„Nemůžu,“ zavrčel Naruto, vzal triko a zapadl do kabinky. Narval na sebe volnější kalhoty, poupravil vycpávky a podprsenku a navlíkl na sebe to triko. Pak vyšel.
„No vidíš. A to sis to nemohla zkusit k těm přiléhavým džínům?“
„Nemohla! Nesnáším kalhoty,“ zavrčel Naruto. „Sukně jsou mnohem lepší a pohodlnější,“ a jistější.
„Fajn, tak si zkus místo těhle kalhot tuhle sukni,“ z hromady vytáhl opravdu malou džínovou minisukni. Naruto si jenom povzdechl, ale navlíkl to na sebe. Kromě toho, že se v tom nedalo chodit, si musel svůj posed opravdu hlídat. Ale něco ho napadlo. Pod to navlíkl černé přiléhavé tříčtvrťáky a nikdo by nic nepoznal. Tak vyšel ven. „No vidíš,“ Sasuke se usmál.
„Co? Ohoz alá šlapka?“ povzdychl si Naruto. „Takhle bych rozhodně nikam nešla.“
„A proč ne?“
„Proč? Ta sukně je tak úzká, že se může vydávat za zvláštní pásek. Ty kalhoty jsou tak přiléhavé, až je to nechutný, a s takhle odhaleným pupkem mi akorát tak nastydnou ledviny,“ zamručel Naruto. Na něco se přece jen musel vymluvit. On prostě jenom nesnášel, když byla až moc velká část jeho těla vystavená pohledům ostatních.
„Fajn, tak si ale vyzkoušej něco, co ti bude slušet a v čem jsi ochotná vytáhnout paty z domu.“
Naruto ho poslechl. Vybral si černou sukni do půli stehen tmavě modrý triko s krátkým rukávem, holýma ramenama a véčkovým, přijatelně hlubokým výstřihem.
„No prosim,“ Sasuke se ušklíbne. „A hned je to o něčem jinym,“ Naruto se zamračil a stáhl sukni ještě o kus dolů.
„Mám takovej pocit, že začnu nosit kalhoty,“ zamumlá pro sebe, jakmile zase zapadne do kabinky.
„Tak, kam teď?“ zeptá se Minato plný elánu, když o půl hodiny později opouští Terranovu.
„Navrhuju Kenvelo.“
„Fajn, jde se do Kenvela,“ Minato ihned zamíří do obchodu na druhým konci obchoďáku. Sasuke se tázavě podívá na Naruta.
„Copak, už nemůžeš?“ ten se na něj nehezky podívá.
„Nesnáším nakupování,“ zamumlá polohlasem. Sasuke se ušklíbne.
„Tak to jsi první holka, kterou znám, kterou nákupy nebaví. Ještě s platinovou kartou…“
„Nesnáším to věčný převlíkání se, nakrucování, předvádění… No kdo to má zapotřebí?“ bručel Naruto dál.
„No a to jsou ještě holky, který si to nemůžou dovolit, to ty jsi na tom dobře,“ znovu jí přejel od hlavy až k patě hladovým pohledem.
„Přestaň si mě tak prohlížet,“ zavrčel na něj Naruto.
„Nebo co?“ Sasuke se provokativně usmál. „Budeš mě zraňovat svými nehezkými pohledy?“
„Pět let jsem dělala karate. Varuju tě, není zrovna nejpříjemnější dostat podpadkem do obličeje,“ Sasuke se usmál. Ta drzá a rázná holka se mu líbila čím dál tím víc.
O tři hodiny později:
„Tak, a teď-“
„Oběd!“ přerušil svýho tátu Naruto. „Mám věcí, že je do konce svýho života neunosim a šilham hlady.“
„Měla by sis hlídat štíhlou linii, Naru-chan,“ zamrkal na něj Sasuke, který v tomhle oslovení našel zalíbení.
„A ty zase jazyk,“ odsekl a rázně si to zamířil do nejbližší restaurace. „A pokud sebou nehnete a nebudete mě hlídat, tak tam vyjim celou restauraci.“
Minato se usmál. Svou náturou mu připomínala Kushinu. Až moc. Jak rád by jí měl zase vedle sebe…
=^__^=
(Kagome/Kurama, 14. 3. 2010 15:23)