Bejt v normálu v období dospívání je samo o sobě nenormální

Kushina co možná nejtižšeji vešla do pokoje svého syna. Za oknem teprve svítalo, když velmi tiše a opatrně dovřela dveře a došla k posteli, v které mezi peřinami šel rozeznat obrys postavy. Přisedla si na kraj postele a lehce ho uchopila za ramena.

„Naruto?“ zeptala se opatrně a lehce s ním zatřásla. „Naruto, vstávej!“ tentokrát s ním zatřásla o něco prudšeji. Tak-tak se vyhnula ruce, která máchla jejím směrem.

„Ještě chvíli,“ vydal blonďák kňučivý zvuk. „Já to pak všechno stihnu,“ Kushina si povzdechla. Nebyla to kvůli tomu, aby svého syna popoháněla do převleku. Musela mu říct něco velmi důležitého a bála se, že to navždy změní jejich vztah. Co když Naruto pak bude chtít zůstat se svým otcem?

„Naruto, počkej. Potřebuju ti něco říct,“ lehce si poposedla. Pravda je důležitá, opakovala si stále v duchu. Věta, kterou opakovala každému z klientů. Ale dokáže se jí držet sama?

„A nepočká to?“ zakňučel Naruto. Opravdu neměl na nic náladu. Byl unavený a jeho psychika na tom byla hodně zle. Dokonce ho na chvíli napadlo, jestli by nebylo přece jen lepší, kdyby pravda vyšla najevo.

„Čekalo to až moc dllouho,“ potřásla hlavou Kushina.

„Fajn,“ Naruto stáhl ze své hlavy deku a posadil se. Promnul si rukama oči a vydechl. Kushina se při pohledu na něj lehce zamračila. Nevypadal dobře. Ve tváři byl lehce pobledlý a měl kruhy pod očima. Vlasy měl zcuchané a jeho celkový držení těla vypovídalo o tom, že je toho na něj moc. „O co jde?“

„O důvod mého a Minatova rozchodu,“ oznámila mu Kushina rozhodně. Její dlaně se samovolně sevřely.

„Já myslel, že tě táta opustil z nerozvážnosti…,“ lehce se zamračil Naruto. Takhle chviličku po spánku mu to tak docela nemyslelo, ale přesto si vzpomněl, jak se o tom jednou s Minatem bavili.

„Ano, takhle ti to tvůj táta řekl, protože…. Protože tě chránil,“ povzdechla si Kushina. Ano, oba ho stále chránili. Ale ani jednomu už nedošlo, že jejich syn je plnoletý a ochranu nepotřebuje. Snad.

„Chránil?“ Naruto se podrbal na hlavě. „Nerozumím.“

„Já vím,“ povzdechla si rusovlasá žena. „Víš, na našem rozchodu měl Minato jen pramalou vinu. Ale opravdu jsem za něj mohla já,“ zasekla se. Jak má asi pokračovat?

„Mami?“ zeptal se opatrně blonďák. Nikdy svou matku neviděl nejistou, nikdy jí neviděl s tak těkavým pohledem a nervózně se chvějící. Muselo to být něco hrozného. Nevěděl, co mu chtěla říct, ale podvědomě cítil, že to nebude nic dobrého. A možná to vědělo právě jeho tělo, které bylo prvních několik týdnů své existence vystaveno drogové závislosti.

„Naruto, prosím, nepřerušuj mě. Musím ti říct všechno najednou a musím to říct tak, jak to říct musím. Takže ať budeš mít na srdci cokoliv, nech si to na později, dobrá?“ počkala si na jeho přikývnutí. Na hrudi cítila těžký tlak. Už to dál nemohla nechávat v sobě. „Vysoká… víš moc dobře, že já o této svojí době nerada mluvim. Bylo to to nejčernější období mého života. Jistě, byla jsem sice s člověkem, kterého jsem milovala, ale… Častokrát jsem o tom ani nevěděla. Byla jsem dočista mimo. V zajetí drog,“ tahle věta byla nejtěžší. Ale říct jí musela, přestože se svému synovi nedívala do očí. Na to prostě neměla dostatek sil. „A svět drog je velmi temný. Temnější než to moje období tenkrát. A tak se jednou stalo, že… když jsem se po jedné drogové jízdě probudila, ležel vedle mě mrtvý, očividně zabitý člověk. Strašný bylo, že jsem si z předchozího večera nic nepamatovala. Nevěděla jsem, co se stalo. Mohl ho zabít kdokoliv z nás. Ta myšlenka mě zlomila,“ po jejích tvářích se tiše kutálely slzy. Ty zatrápené slzy, které byly svědkem jejího trápení po celá ta léta. „Minato si samozřejmě všiml, že se mnou něco není v pořádku. A já mu řekla pravdu. Odjel, ale já mu to nikdy neměla za zlé. Sama sobě jsem se v té době hnusila. Tím víc, že jsem stále ty zatracený dávky potřebovala. A pak přišla zpráva, která mě povzbudila, která mě vrátila na nohy a díky které jsem s tím byla schopná přestat. Byla jsem těhotná,“ přes slzy se usmála. Přestože její odvykací kúra byla vůbec to nejtěžší, co kdy zažila, vzpomínala na to s láskou. Už tenkrát cítila srdce pod tím svým. „Prvních pár měsíců těhotenství jsem stále byla závislá, ale pomalu jsem se z toho dostávala. To je důvod, proč ses narodil o měsíc dřív. Narodil ses hnusné feťačce, která se silou vůle změnila na úspěšnou advokátku,“ domluvila. Teď už neměla co říct. Slzy se stále a stále kutálely z jejích očí, ale ona jenom cítila, jak obrovská tíha opustila její srdce. A napjatě čekala na Narutovu reakci.

„Říkala jsi, že jsi tátu milovala,“ spustil Naruto ve chvíli, kdy si byl jistý, že jeho máma už nic neřekne. Kushina strnula. „Už ho nemiluješ?“ rusovlasá žena překvapeně pootevřela pusu a poprvé za celé vyprávění se podívala na svého syna. Čekala zhnusené otázky, pocity zhrzenosti a nechuti, ale… překvapil jí. Opravdu jí velmi překvapil. Usmála se na něj.

„Nikdy sem nic takového neřekla,“ a blonďák se usmál na ní. Nemuseli k tomu ani jeden z nich nic říkat.

„Proto se s tebou babička odmítá bavit?“ další otázka, která Kushinu ani nenapadla. V tu chvíli spokojeně uznala, že její syn skutečně dospěl.

„Ano. Ale víš, že s tebou to nemá nic společného, že?“ ujišťovala se rychle. „Minata si oblíbila, ale mnou pro mou závislost vždy opovrhovala. A jakmile zjistila, že tím ohrožuju život jejího vnuka, zavrhla mě úplně. Jsem pro ni docela neznámá osoba, která jí porodila vnuka. Ale tebe vždycky milovala.“

„Já vim,“ povzdechl si blonďák. „Díky, mami,“ usmál se na ní.

„Za co?“ nechápala Kushina. Připadala si, že svého syna vůbec nezná. Před jeho odjezdem sem mohla uhodnout každé jeho slovo, ale teď? Změnil se. A ona nevěděla, jestli to je dobře, nebo špatně.

„Žes mi řekla pravdu.“

Aby pravdu řekl, díval se na to opravdu tak, že byl své matce vděčný za to, že se mu odhodlala říct pravdu. Chybu může udělat každý, ne? A on sám v poslední době až moc dobře poznal, jaké to je, skrývat nějaké… přinejmenším šokující tajemství. Možná proto nyní reagoval jinak, než jak by zareagoval třeba před měsícem.

Když Kushina i Naruto vešli do jídelny, Minato se spokojeně usmál. Takhle to má být, myslel si. Takhle a ne jinak. Ale jak to udělat, aby to tak bylo napořád? Aby se Kushina už nevracela na to místo, kterému tak bláhově říká domov?

„Dobré ráno,“ usmál se na ně a tím upozornil i zbývalou osobu v místnosti, že někdo přišel. Dlouhovlasý mladík se otočil a při pohledu na blondýnku v krátkých kraťáskách a dlouhém tričku se usmál.

„Dobré ráno, Kushino-san, Naruko-chan,“ kývl na ně hlavou, pak svůj pohled zaměřil na blonďáka převlečeného za blondýnu. „Deidara, že?“ řekl jen. Narutovi chvíli trvalo, než mu došlo, co to Itachi právě řekl. Ale jakmile se to přes uši doneslo až do jeho hlavy, zářivě se usmál.

„Gratuluji, Itachi!“

„Ještě negratuluj,“ zasmál se vesele starší ze sourozenců Uchihových. „Ještě není k čemu. Teprve teď mi to došlo.“

„A to je právě důvod ke gratulaci,“ rozesmál se Naruto. Ano, tak to má být. Má se jeden zalíbit druhému přesně takový, jaký je. A ne v nějakém převleku.

„Naruko? Byla bys tak hodná a donesla Sasukemu snídani? Aspoň dneska ještě nemá tu nohu zatěžovat.“