„Jsem domaaa!“ rozlehl se menším domkem Narutův nadšený hlas. „Moc se omlouvám, ale Tsunade na mě opravdu naléhala. A to jsou Vánoce! Svátky klidu a míru. No řekni mi, který pitomec chodí do práce? Jasně, já,“ vešel do obýváku. Z jednoho z křesel se na něj usmíval Sasuke. „Jak ses tady celý den měl?“ nahnul se k němu a políbil ho.
„Ale jo, celkem dobře. Ale tu práci ti závidím. Já se tady celý dny nudim. Nechápu, proč mě Tsunade nechce pouštět na mise. Vždyť jsem naprosto v pořádku,“ Naruto se rozesmál.
„Nejspíš se bojí, že by jsi mohl nepřítele zaplašit tak, že by se tu už ani neukázal. A to by ona brala jako moc velkou nudu,“ sedl si mu na klín a přitiskl se mu na hruď.
„Co zase chcete, Tsunade?“ vešel do pracovny Tsunade poněkud naštvaný Sasuke. Jak by taky mohl nebýt naštvaný, že? Měli s Narutem výročí dvou let, co spolu bydlí. A ona ho odvolala na misi.
„Máme hlášení, že se nějací členi Akatsuki nachází nedaleko jedné pohraniční vesnice. Naší povinností je tam poslat pomoct. Půjdeš tam ty, Sakura, Kiba a Shikamaru. Naruto ještě není po poslední misi zcela v pořádku.“
„Nerozkrojíme jablko?“ navrhl najednou Sasuke. Narutovi se zableskly oči. Miloval takovéto malé tradice a Sasuke to věděl. Proto vždy dbal na to, aby jich společně udělali co nejvíc.
„Jdu pro jablka,“ vyskočil z jeho klína a vydal se do kuchyně. Během okamžiku byl zpátky spolu s dvěma jablky a nožem. „Chceš začít?“ zeptal se se šťastnýma jiskřičkami v očích. Sasuke se na něj usmál.
„Ne, začni ty,“ blonďáček tedy vzal do ruky jedno z jablek a nůž. Rozkrojil ho a z obou půlek na něj zářily hvězdičky.
„Tak, a teď ty,“ podal Sasukemu nůž a druhé jablko. Sasuke ho taky rozkrojil. Z obou půlek se na ně šklebily velké černé díry a jeden červ.
„Stát,“ zavelel Sasuke. Zdálo se mu to, nebo je tady ještě někdo, kromě nich?
„Třetí a devátá hodina,“ odpověděl mu na nevyřčený dotaz Kiba. A jakmile to dořekl, z obou směrů se vyřítila sprška kunaiů a shurikenů. Sasuke aktivoval sharingan. Prohledával okolí. Buď jsou soupeři moc daleko, nebo se dokáží skrýt. Po pár okamžicích se však odhrnuly větve stromů a oni spatřili dva muže v Akatsuki pláštích.
„Vy?!“
„Sasuke? Nevíš, kde jsou svíčky?“ Naruto vyšel z koupelny a prohledával zásuvky v obýváku.
„Tady,“ Sasuke vyšel z ložnice se svíčkami v pravé ruce. Naruto vyskočil a chtěl se po nich vrhnout, ale Sasuke si je schoval za záda. „Co dostanu za odměnu?“ usmál se na něj. Naruto se rozesmál, přitulil se k němu a políbil ho. S tím mu vzal svíčky z ruky a zmizel v koupelně.
„Pospěš si, Sasuke!“ zavolal ještě za ním. Sasuke se během chvilky ocitl vedle něj. „Chceš jí pustit první?“ podal mu zapálenou svíčku. Sasuke se usmál a zavrtěl hlavou. A tak jí dal do vody první on. Na chvíli se na hladině zakymácela, ale pak se spokojeně kolíbala po hladině. „Teď ty!“ vrazil Sasukemu do ruky další zapálenou svíčku. Sotva se však dotkla hladiny, ihned klesla ke dnu.
„Copak, bratříčku? Nevidíš mě rád?“ usmál se na něj Itachi. Sasuke se zamračil. Na malou chvíli ho znovu ovládla touha po pomstě. Ta se sice umírnila se vzpomínkou na Naruta, stále tu však byla.
„Váš je Kisame. Já se postarám o Itachiho.“
„Stromeček!“ Naruto se najednou v sasukeho náruči napřímil a otočil se na něj. „Neozdobili jsme stromeček!“ Sasuke se na něj usmál.
„Tak to můžeme teď napravit. Zajdi pro ozdoby, já dojdu pro stromeček.“
O chviličku později už stromeček pevně stál v koutě obýváku a Sasuke s Narutem se se smíchem hádali, kdo nahoru nasadí špičku.
„Pošetilý malý bratříčku! Stále nejsi dostatečně silný. Stále nemáš moje oči!“
Sasuke s Narutem zrovna obdivovali svojí snahu o ozdobení stromečku, když se domem rozezněl zvonek.
„Já tam dojdu!“ Naruto byl v minutě u dveří. Za nimi stála růžovláska.
„Šťastné a veselé, Naruto,“ usmála se na něj. „Můžu dál? Jsi doma stál?“ Naruto se rozesmál.
„Ale vždyť Sasuke nikam nešel. Takže je tady se mnou,“ růžovláska se najednou zamračila. „Viď, Sasuke?“ Naruto se podíval nahoru za sebe a šťastně se usmál na někoho, koho Sakura neviděla. Nemohla ho vidět.
„ale Naruto! Sasuke je už půl roku po smrti.“
„Ale prosim tě! Je dostatečně živý. Já to musím vědět nejlíp,“ rozesmál se Naruto.
„Kde je Sasuke?“ zeptala se Sakura, když Kisameho konečně po takový době porazili.
„Šel s Itachim někam tam,“ ukázal Shikamaru směr a všichni tři se tam hned rozeběhli.
Doběhli právě včas, aby viděli, jak Sasukeho tělem projela katana. Itachi se na ně podíval, krutě se usmál a zmizel. Hned se rozeběhli k bezvládnému Sasukemu.
„Ne! Ne, tohle ne!“ Sakura si k němu přiklekla a snažila se zastavit krvácení. Ale nešlo to. Umíral jí před očima.
„Nech toho, Sakuro. Je to marné,“ zachraptěl z posledních sil Sasuke a zavřel oči. „Vyřiď mu, že ho miluju.“
„Šťastné a veselé Vánoce, Naruto.“
„Šťastné a veselé.“
Ty....ty si děláš srandu!:'(
(Carolaine, 8. 7. 2012 18:42)