Bejt v normálu v období dospívání je samo o sobě nenormální

„Mami, můžu?“ díval se malý tmavovlasý chlapec na svou blonďatou matku.

„Ale jistě, Naruto,“ usmála se na něj žena. Všichni tři přítomní dospělí se usmívali, když sledovali, jak postupně do ohně hází luční plevel.

„Ne, počkej!“ zarazil chlapce jeho kmotr a vzal si od něj rozkvetlou pampelišku. Pomalu točil její květ a při tom ho zamyšleně sledoval. Blonďatá žena si těžce povzdychla.

„Pořád jsi ještě na tom květu nepřestal lpít, Sasuke?“

„Ne. Pochop, Ino, byla to naše květina!“

***

Tmavovlasý mladý muž povalil svého blonďatého přítele do trávy a okamžitě si přilehl k němu. A zatím co se blonďák smál, on utrhl z rozkvetlé louky žlutý květ a něžně mu ho vsunul za ucho.

„Pampeliška?“ neuvěřitelně modré, nyní tázající se oči upřel do přítelových tmavých hloubek.

„Připomíná mi tebe. Občas je vlezlá a někdy úplně všude, ale přesto je zvláštním způsobem magická a nesmrtelná. Jako ty.“

„Tak teď nevím, jestli to mám brát jako kompliment nebo urážku,“ lehce našpulil pusu blonďák. Černovlásek se pousmál, sklonil se nad něj a věnoval mu dlouhý, hluboký a hlavně láskyplný polibek. „Miluji tě, Sasuke,“ zamumlal pak potichu blonďák.

„Já vím, Naruto. Taky tě miluji.“

***

„Já vím, že to byla vaše kytka, Sasuke,“ povzdychla si Ino a dál sledovala svého syna. „Ale měl by ses přes to přenést. Už to bude šest let.“

„Vždyť já vim,“ povzdychl si Sasuke. Opravdu to bylo tak dlouho, ale bolelo to stejně, jako když mu to oznámili.

„Naruto by nechtěl, aby ses takhle trápil,“ poznamenal tiše Sai. I pro něj byla smrt Naruta obrovská rána. Byl to právě on, kdo ho naučil chovat city. Ale on věděl, že lpít na minulosti nemá smysl.

„Já vím,“ odpověděl znovu Sasuke, zavřel oči a nechal klesnout ruku s pampeliškou, avšak stále jí pevně držel.

***

„Sasuke? Co bys dělal, kdybych tady už jednou nebyl?“ ptal se jednou zvědavě blondýn.

„Co tě to napadlo?“ lehce se zamračil Sasuke.

„Já jenom… jsme ninjové a každá mise může být naše poslední.“

„Takhle nemluv,“ nechtěl to slyšet. Nechtěl vědět, že tady jednou jeho Naruto nebude.

„Když mi odpovíš, nebudu se už k tomu vracet.“

„Nevím, co bych dělal,“ přiznal po pravdě.

„Slib mi, že si někoho najdeš a že nezůstaneš sám.“

„Ale Naruto-“

„Slib mi to!“ v jeho hlase byl podtón příkazu. Na louce, na které leželi, se rozlehlo ticho. „Sasuke!“

„Tak dobrá, slibuju,“ souhlasil černovlásek, ale za zády zkřížil prst tak, aby to Naruto neviděl.

„To je dobře,“ Naruto se otočil a věnoval mu polibek.

***

„Naruto, pojď sem!“ černovlasý klouček rozpustile utíkal před svou matkou a Ino se ho marně snažila chytit. „No tak, Naruto, máš tu večeři,“ konečně se jí ho podařilo chytit a i s ním došla zpátky k malýmu ohníčku. Chlapcův otec mu podal talíř s půlkou buřtu a malým chlebem.

„Strýčku Sasuke, jaký vlastně byl strýček Naruto?“ zeptal se klučina, který o člověku, po kterém byl pojmenován, věděl jenom velmi málo.

„Ale Naruto, nevyptávej se tak!“ okřikla ho spěšně Ino.

„Ale jenom ho nech,“ odpověděl jí s mírným úsměvem Sasuke. „Naruto byl… no, vlastně byl jako ty. Takový veselý sluníčko, které dokázalo každého potěšit. Pro každého tu byl a úsměvy rozdával na všechny strany.“

„Milovals ho?“ zeptal se zvědavě klučina. Ino i Sai napjatě čekali na reakci.

„Miluju ho,“ odpověděl s mírným úsměvem Sasuke.

***

„Sasuke, prosím,“ naléhal na něj blonďáček, když leželi nazí v rozházené posteli. Tenkrát byl jejich vztah ještě pořád jen v sexuální rovině, všechno ostatní bylo neoficiální, i když oba věděli, že se milujou. „Jsou to jenom dvě slova!“

„Promiň, Naruto, nejde to,“ povzdychl si. Chtěl mu to říct. Opravdu, chtěl. Ale nedokázal to. Prostě se k tomu nedokázal přinutit. Blonďák reagoval dle očekávání-nespokojeně našpulil pusu. Sasuke mu na ní ihned vlepil polibek. „Promiň, Naru-chan.“

Ale Naruto tentokrát neodpověděl.

„Dneska večer?“ přitočil se k němu nenápadně při tréninku následující den Sasuke.

„Promiň, ale to už něco mám,“ usmál se na něj blonďák.

„Jo? A co?“

„Hinata mě pozvala na večeři. A já souhlasil,“ oznámil modroočko jakoby nic. Sasuke v tu chvíli téměř zatuhl na místě. Vzpamatoval se až ve chvíli, kdy po něm Kakashi hodil zkoumavý pohled.

„Prosim?“ snažil se tvářit, že je vše v pořádku.

„No co. Obyčejná večeře,“ pokrčil Naruto rameny. A možná tomu i věřil. Ale Sasuke věděl svoje.

„Hn,“ snažil se tvářit, že je mu to jedno. Konec konců, nemá na něj žádné právo, nemůže si ho přivlastňovat.

To sice nemohl, přes to to ale nevydržel a navečer se vydal k Ichiraku. Věděl, že právě tam budou. Chvilku nerozhodně přešlapoval před ním, pak však Naruto s Hinatou po boku vyšel ven a vydal se do parku. A Sasuke je nenápadně následoval. Sedli si na lavičku u jezírka a Sasuke si stoupl za strom nedaleko. O čemsi spolu mluvili a Hinata se postupně sunula blíž k Narutovi. K Sasukeho Narutovi. A Uchihy se pomalu zmocňoval majetnický pocti. A když se ta holka nahnula, aby Naruta políbila, už to nevydržel.

„Můžu chviličku?“ nečekal na odpověď a překvapenou Hinatu odstrčil a sám si sedl těsně vedle Naruta. „Miluju tě,“ řekl ty dvě slova, která od něj blonďáček chtěl už tak dlouho slyšet. Ten se teď usmál a radostně mu skočil okolo krku.

„A já už si myslel, že zpoza toho stromu nevylezeš,“ poznamenal Naruto po chvíli plné objímání a líbání.

„Cože? Tys o mě celou tu dobu věděl?!“

„Jistě,“ nevinně se na něj usmál. Ten tvůj parfém se nedá nepochytit,“ Sasuke se ještě chvilku mračil, ale nakonec se rozesmál. A blonďák s ním.

A tenkrát oficiálně začal jejich vztah.

***

„Na co myslíš?“

„Na-“

„Naruta,“ dodala za něj s povzdechem.

„Tak proč se ptáš, když to víš?“

„Protože doufám, že tvoje odpověď se jednou změní,“ povzdychla si Ino. U dohořívajícího ohniště seděli už jenom oni dva. Sai šel malého Naruta uložit do postele.

„To se nikdy nestane,“ blondýnka si znovu hluboce povzdechla.

„Sasuke, musíš začít žít!“

„Copak nežiju?“

„Ne, ty jenom přežíváš.“

„Proto jsem se přihlásil k ANBU.“

„A schválně si bereš ty nejtěžší mise, protože u každé z nich doufáš, že se z nich už nevrátíš. Ale víš, co by bylo dál?“ Sasuke neodpovídal. Nezajímalo to. Jeho blonďák už tu s ním nebyl a to pro něj bylo nejdůležitější. „Konoha by ztratila úžasného ninju a při jednom z bojů by mohla padnout. A to by Naruto nechtěl. Celý svůj život zasvětil tomu, aby byla Konoha v bezpečí. A ty bys mu to jednoduše zkazil!“ Sasuke sebou trhl. „A dokážeš si představit, co by na tvou smrt řekl Naruto? Jsi pro ním nejmilejším ze strýčků, vzhlíží k tobě!“

Sasuke mlčel. Věděl, že má Ino pravdu. Ale život bez Naruta pro něj ztratil svou hodnotu.

***

„A budu jednou nejsilnější Hokage! Dattebayo!“

„Ale, kdybys nekecal,“ rozesmál se Sasuke a stáhl si ho na klín. Byli sami doma, ale Naruto si přes to neodpustil svou obvyklou přednášku.

„Hm. Tak když jím nebudu já, budeš jím ty,“ oznámil mu nadšeně.

„Vážně?“ pobaveně nadzvedl obočí. Sám sebe si nedokázal představit za stolem, za kterým nyní denně vídal Tsunade.

„Jasný. Ta stará rašple tu nebude věčně a Konoha potřebuje někoho, kdo by jí dokázal ochránit. A nejlepším kandidátem jsem sice já, ale kdyby se rada zbláznila, stal by ses jím určitě ty.“

„Opravdu?“ blonďák rázně přikývl. „Hm, a to bys mi musel splnit každé přání, že?“ usmál se na něj.

„Copak ti je neplním už teďko?“ namítl blonďák, který až moc dobře věděl, kam tím jeho přítel míří.

„No to sice jo, ale takové Hokagské křeslo…“

„Kušuj, Sasuke!“ rozesmál se Naruto.

***

Tak dobrá, Naruto. Nepůjdu za tebou hned. Splním ti sen a ochráním Konohu.

Ale počkej na mě! Protože za tebou půjdu… možná ne hned, ale jednou určitě. Dattebayo!