Bejt v normálu v období dospívání je samo o sobě nenormální

Celá Konoha byla zničená, zase. Několikaměsíční úsilí Konožských ninjů přišlo vniveč. Madara byl zabit, Kisame zneškodněn a Kabuto se přidal ke Konoze. Ale i na druhé straně byly ztráty. Polovina Narutových známých byla mrtvá a třetina ze zbylé poloviny byla těžce zraněná a nebylo jistý, že přežijí. A oči všech se upíraly k jedinému, dosud zuřícímu souboji.

Naruto ž byl na pokraji svých sil. Věděl, že jeho konec je blízko. Ale stejně dobře věděl, že s sebou vezme i svého bývalého přítele. Ale na tu techniku potřebuje čas.

„Copak, Usuratonkachi? Už nemůžeš?“ zeptal se posměšně poslední žijící Uchiha. Naruto neodpověděl, jen se začal soustředit. Chakra kolem něho se rozproudila a on pomalu otevíral pečeť. Sasuke mezi tím nahromadil chakru do ruky a přichystal si chidori. Když však viděl, co se s Narutem děje, rozhodl se vyčkat.

Po pár minutách se v Narutově ruce zformuloval rasen-shuriken. Sasuke se lehce zamračil. Teď to vypadalo jinak než naposledy. Blonďákovu ruku obalila rudá chakra a i do rasenganu se její části vmíchaly. Temné oči prokletého klanu Uchiha se setkaly s očima démona. Sasuke se zarazil. Ovládl snad Naruta Kyuubi? Ale jestliže jo, kde je větší množství démonovy chakry a kde jsou jeho ocasy?

Nedostal však možnost o tom přemýšlet. Naruto se v příští vteřině rozeběhl proti němu.

Blonďákovi to připomnělo scénu na střeše nemocnice před několika lety. Tentokrát si však byl naprosto jistý, že mezi ně nikdo neskočí. Na to byli oba až moc silní.

Zbývaly už jenom tři metry.

Jaké to je po smrti?

Dva metry.

Setká se ještě se všema?

Metr.

Vyjde to?

Jejich techniky se už téměř dotýkaly…

***

Mladý muž se s trhnutím probudil a ihned se posadil. Zmateně tikal pohledem po pokoji. Budík u postele ukazoval půl čtvrtý ráno. Ještě hodnou chvíli trvalo, než se vzpamatoval a jeho srdce přestalo tak splašeně bít.

Byl to jen sen.

„Děje se něco Naruto?“ postava vedle něj se rozespale posadila.

„N-ne. Byl to jen sen,“ řekl jenom ulehčeně. Muž vedle něj se lehce zamračil, lehl si a přitáhl si ho do náručí. Naruto se tak bezpečně necítil už.. no, vlastně naposledy včera večer. Ale připadalo mu to jako věčnost.

„Co se ti zdálo?“

„To je těžký, Sasuke,“ povzdechl si blonďáček. „Dokážeš si představit, jak hrozný by bylo, kdyby táta včas nepřišel na to, co chystá Madara, a kdyby ho spolu s Jiraiyou a tsunade neporazili?“ vyprávěl mu všechno ze svého snu. Vyprávěl mu o pocitu samoty, který tam zažil, když byl malý, o osudu klanu Uchiha, o jejich týmu sedm i o Orochimarovi, který si pro Sasukeho přišel na chouninské zkoušky. Vyprávěl mu o jejich bitvě v Údolí konce i o Akatsuki. Vyprávěl mu o tom, jak Sasuke zabil Orochimara i Itachiho, jak se přidal k Akatsuki, jak mu Madara řekl pravdu a i o tom, že byl zaslepen pomstou a tak se postavil proti Konoze. Vyprávěl mu o zničení Konohy, o krátkém působení Danzoua na Hokageho křesle i o sjezdu Kágů. Vyprávěl mu úplně všechno až do jejich poslední bitvy a Sasuke celou tu dobu jen tiše poslouchal, tiskl ho k sobě, hladil ho po ruce a nepřerušoval ho.

„Bylo to tak strašné, Sasuke!“ skončil o mnoho minut později Naruto. „Všechno bylo úplně jinak a já se cítil tak strašně!“

„To bude dobrý, Naruto,“ políbil ho do zlatavých vlasů. „Víš, že já tě moc uklidnit nedokážu, ale promluvíš si o tom s Kushinou a už to bude dobrý.“

„Nechci jí to říkat,“ zavrtěl hlavou blonďák. „Bylo to tak strašně živý a já… já to nechci zažít znovu. Nechci se cítit tak sám.“

„Neboj, nebudeš. Budu tady navždy s tebou.“

„Slibuješ?“

„Přísahám! Miluju tě, Naruto.“

„Vždyť já tebe taky, Sasuke.“