Bejt v normálu v období dospívání je samo o sobě nenormální

„Takže Uchiha, jo?“ zapsal si učitel do zápisníku. „A, samozřejmě,“ vzhlédl a zadíval se na místo úplně vzadu u okna, „Uzumaki.“

„Ještě ho tam nepiště, pane profesore,“ ozvala se stydlivě jedna dívka z první lavice. „Zapište ho kdyžtak až na konci hodiny,“ učitel se na ní přes katedru zadíval.

„Slečno Hyuuga, škola není holubník. Má se do ní chodit včas a-“ nedořekl, protože se otevřely dveře a v nich stál, se širokým úsměvem na rtech, blonďák.

„Brej den, pane učiteli. Se omlouvám, autobus jel pozdě,“ mile se na něj usmál a přesunul se ke svýmu místu. Učitel se zamračil.

„Právě jsem říkal, pane Uzumaki, že škola není holubník. Víte, co to znamená?“

„Že do ní choděj lidé a ne holubi?“ zkusil to opatrně Naruto. Třída se rozesmála, ale učitel se ještě víc zamračil.

„Ne. To znamená, že začíná v určitou chvíli a studenti mají povinnost přijít včas. A vy, pane Uzumaki, jste v tomto roce na mou hodinu ještě nikdy včas nepřišel.“

„Ale to je proto, že ten autobusák má vždycky zpoždění. Ten chlap přijede k nám na zastávku ve tři čtvrtě a v osm pět je teprve na náměstí a tam má konečnou. A běh sem mi zabere přinejmenším dalších pět minut!“

„Zvláštní, že nikdy nejste zadýchaný.“

„To proto, že se musíme přezouvat. Školník na to vždycky dohlíží. Tak je se přezuju a za tu dobu se vydejchám.“

„A do třídy jdete už pomalu?“

„Od šatny sem je to přibližně půl minuty. A ta už nic nevytrhne,“ pokrčil rameny Naruto. Třída se znovu rozesmála a učitel se znovu zamračil.

„Dobrá, a teď nám řekněte pravdu.“

„Když mi ráno zvonil budík, hodil jsem ho proti stěně. A spal jsem dál.“

„A to máte každý den nový budík?“

„Ne, jindy mě budí Lee z vyššího ročníku.“

„A to vždycky oba přijdete pozdě?“

„No, jednou jsem s ním musel na ambulanci, protože špatně spadnul a zlomil si nohu. Pak se občas zaponeme v parku nebo u trafiky a ujede nám bus. No a pak se taky občas stane, že bus má opravdu zpoždění nebo nám naopak jede dřív, a to pak musíme jet tím dalším,“ ve třídě opět zahřměl smích a učitel už naštvaně bouchl rukou do katedry.

„Tak a mám toho opravdu dost! Budu informovat vašeho třídního učitele, opět, a budu na něj apelovat, aby tentokrát opravdu zkontaktoval vaše rodiče.“

„To bude asi problém,“ pousmál se Naruto. „Máma před pěti lety zemřela a táta je na služební cestě na druhým konci světa,“ třída se opravdu bavila a učitel brunátněl.

„K tabuli! Okamžitě!“

 

„Máš ty tohle zapotřebí?“ zeptala se ho o přestávce Hinata. „Vždyť víš, jak tě nesnáší.“

„A já zase nesnáším jeho. Jsme si kvit,“ pokrčil rameny. „Nechápu, proč ho musíme mít třikrát tejdně na první hodinu. Většinou chodim pozdě o dvě, tři minuty. A on k tomu má vždycky keci. A přitom mi to v pondělí a pátek úpe v poho prochází.“

 

„Zdravím, třído! Sedněte se,“ Kakashi-sensei, jejich třídní učitel, počkal, až se usadí. „Mám tu pro vás menší překvapení,“ zamával nad hlavou štosem papírů. „Naše škola vyhrála týdenní pobyt na horách pro jednu třídu. A ředitelství rozholdlo, k překvapení všech, že pojede moje třída,“ třídou se ozývali radostné výkřiky. Kakashi rukou naznačil, aby byli zticha. „Tohle budu chtít přinést zejtra podepsané. Kdo nepřinese, má smůlu. Jeho místo propadá a nabízí se někomu jinému. Rozdejte si to. A teď zpátky k matematice,“ v tu chvíli Naruto vypnul. Matika ho nebavila a ani mu nešla. Tak se na ní jednoduše vykašlal. K jeho štěstí však jeho táta matiku ovládal, a tak mu to před písemkou vtloukl do hlavy. Takže jeho známky v matice byly samé pětky ze zkoušení a jedničky z testů.

Zazvonilo na přestávku.

„Naruto, mohl bys?“ Naruto si sbalil a přešel ke katedře. Kakashi počkal, až většina lidí odejde. „Už zase jsi přišel pozdě na hodinu?“

„Zase jenom o tři minuty!“ hájil se Naruto. „Nemůžu za to, že mi autobus nikdy nejede. A navíc Kurenai-sensei a Asuma-sensei mi to tolerujou. Jenom Ebisu-sensei z toho dělá tragédii.“

„Ale podle školního řádu na to má právo,“ povzdychl si Kakashi. „Tohle naskenuj a pošli tátovi, ať to podepíše, naskenuje a pošle mě. Pokud to nepřijde zítra do osmi ráno, nikam nejedeš.“

„Třídní důtka?“ zamrkal překvapeně Naruto.

Ale i tak věděl, že to nebude problém. Minatův podpis skvěle ovládal už pár let a heslo na jeho mejl taky znal. Vyhlídne si chvíly, kdy si bude jistej, že není na mejlu, vleze mu tam, pošle podepsanou důtku a důkazy smaže.

Odpoledne přišel domů, naskenoval formulář o horách, podepsal důtku a i tu naskenoval. Zapl si skype a okamžitě mu přišla zpráva.

Já jsem šikovnej, důtku si podepíšu sám, ušklíbl se pro sebe.

Někomu by se mohlo zdát, že Minato něco tuší, ale Naruto věděl, že to tak není. Takovýhle debaty vedli každý den.

A to ještě nic nevíš…

 

A tak si Naruto zajistil účast na lyžáku. Nikdo ze třídy si samozřejmě nemohl nechat takovou událost ujít. A tak ke třídnímu nadšení a zděšení Kakashi-senseie jela celá třída.

Naruto byl nadšený. Cely pobyt měl v jeho očích jedinou chybičku-jede i ten zatracenej Uchiha.

Sasuke Uchiha byl po všech stránkách bezchybnej-prospěch měl úžasnej, pro kázeňské delikventy vzor předhazovanej učiteli a i po čistě fyzické stránce nebyl nejhorší. A kvůli tomu všemu ho Naruto nesnášel. Byl až moc dokonalý a jeho chování bylo až přehnaně ledové. A přes to byl idolem školy.

 

„Áaa, pan Uzumaki dneska včas,“ usmál se Kakashi. V den odjezdu se dobře vyspal. Což bylo dobře. Předpokládal, že budoucích několik dní se nevyspí buď vůbec, nebo jenom minimálně.

„Tak to už můžeme vyrazit,“ ozval se za ním arogantní hlas. „Když už je tu Uzumaki, jsme opravdu všichni.“

Naruto nastoupil do autobusu a rozhlídl se. Autobus už byl skoro plnej-o čestných místech až úplně vzadu ani nemluvě. V celým autobusu byly volná tři místa. Kakashi-sensei samozřejmě seděl na prvním sedadle s volným výhledem na silnici. Volné byly místa přes uličku. A vedle Uchihy, což Naruto nechápal. Každá holka by dala nevím-co za to, aby seděla vedle svého idola. Ale Sasuke si místo vedle sebe asi ohlídal.

Hodil si batoh na jednu volnou sedačku a sám se sedl na tu druhou. Do uší si dal sluchátka od hudebního mobilu a přes uličku se usmál na Kakashiho-senseie.

 

„Můžu si sednout vedle tebe, Sasuke-kun?“

„Sakuro, moje odpověď se za poslední minutu nezměnila. A jestli se mě ty nebo kdokoliv jinej zeptá ještě jednou, sedám si dopředu,“ Sasuke toho měl po krk. Seděl tam asi patnáct minut a za tu dobu se ho stihlo na to samé zeptat deset holek, z toho tři dvakrát a Sakura dokonce třikrát. Někdy měl opravdu chuť je roztrhnout na dva kusy. A dokonce míval pocit, že by si to tím ještě zhoršil- otravovaly by ho dvakrát tolik.

„Tak přece buďte chvilku ticho, děcka,“ zahromoval Kakashi do autobusového mikrofonu zapnutého na plný pecky, takže všichni měli na chvíli pocit, že ohluchli. „Vyjíždíme,“ oznámil akorát a zase se posadil zpátky. Řidič odbrzdil autobus a už se jelo.

 

Cesta prokázala, že poslat tuto třídu na lyže nebyl nejlepší nápad. Je pravda, že první půlka autobusu se chovala velmi dobře a víc než slušně. Ovšem jejich barbarskou nečinnost stačila nahradit druhá půlka, která byla všechno, jenom ne slušná a hodná.

Řidič z nich byl po asi pěti kilometrech na prášky a že měl ujet dalších dvě stě kilometrů nikoho nezajímalo. A když se po chvíli pološíleně otočil na Kakashiho s návrhem na krocení dravé zvěře, překvapeně zjistil, že jediný dospělý v autobuse, mimo něj, si čte a naprosto nevnímá okolí.

„Buďte v klidu,“ ozvalo se ze sedadla za ním. „Přibližně za půl hodiny dočte, probere se z latergie, seřve nás všechny, včetně vás, a pustí se do čtení další knížky ze stejné edice. Všem bude trvat asi tak pět, deset minut, než se vzpamatujou a pak to začne nanovo.“

A Naruto měl svatou pravdu. Akorát v jedný věci se spletl-Kakashi nezůstal jenom u řvaní.

„A abyste dál nedělali bordel, přesadím vás. Kibo, vyměň se s Tuniko, Shikamaru, vyměň se s Aiko,“ tím byla rozsazena pětice úplně vzadu. A tak to šlo dál, až… „A ty si pojď sednout vedle Naruta, Sasuke. Bude pokoj od holek a při troše štěstí se naučíte spolu vycházet.“

V první věci měl Kakashi pravdu-už byl o holek klid. S tou druhou však počítat nemohl.

Když Sasuke dosedl, Naruto se na něj ušklíbl, dal si hudební mobil na plný pecky a díval se z okna. Sasuke si do uší taktéž dal sluchátka a začetl se do knížky.